Čínský systém sociálního kreditu z hlediska ekonomie informací

Možnosti k výraznému vylepšení fungování společnosti jsou na dosah ruky. Příliš se jich ovšem bojíme, proto budeme na globálním poli dost možná už jen relativně ztrácet.

Informační asymetrie

V informační ekonomii je používán pojem informační asymetrie, který popisuje situaci, kdy jedna strana kontraktu disponuje informacemi, které nejsou dostupné straně druhé. Prvním popsaným příkladem této situace byl trh ojetých aut (G. Akerlof). O použitém automobilu, jeho skrytých vadách a potenciálních problémech disponuje větším množstvím informací strana prodávající, než strana kupující, která má většinou možnost prohlédnout si nabízený produkt pouze zběžně. Informační asymetrie má mnoho negativních důsledků, mezi nimiž se nachází riziko úplného zániku trhu s daným produktem, který by za předpokladu správného informování fungoval zcela standardně, což bývá popisováno jako nepříznivý výběr.  Prodávající budou mít navíc tendenci přistoupit k chování popisovanému jako morální hazard, svojí informační výhody zneužít a nabízet nekvalitní produkty za ceny produktů kvalitních, což z daného trhu postupně vytlačí produkty, které jsou kvalitní skutečně. Jinými slovy, zvýšená míra informační asymetrie zvyšuje tržní defekty, čímž deformuje optimální alokaci zdrojů ve společnosti a snižuje tak společenské blaho. Význam informací pro rozhodování ekonomických subjektů již v počátcích ekonomické teorie (Greshamův zákon je pojmenován podle anglického finančníka ze 16. století. Zákon popisuje situaci, kdy obíhají v ekonomice mince z drahého kovu a do oběhu byly zároveň umístěny s různým obsahem těchto kovů. Podle zákona potom „špatná mince vytlačuje z oběhu dobrou“). Primární otázkou informační ekonomie je jak míru informační asymetrie redukovat. Za více či méně úspěšné návody bylo rozdáno již několik Nobelových cen.

Signalizace a screening

Je třeba si uvědomit, že informační asymetrie nezasahuje pouze trh výrobků a služeb, ale přechází do mezilidských interakcí i v obecnější rovině, ať už se jedná o politiku, vztahy pracovní, či dokonce partnerské. Nikdo z nás neví, jaké jsou skutečné zájmy politiků, kteří nás zastupují. Žadatel o práci zná své silné a slabé stránky mnohem lépe, než personalista na druhé straně stolu. Muž, který se snaží svést ženu, má o svých kvalitách či nekvalitách jasnější přehled, než objekt jeho zájmu. Informačně zvýhodněná strana má za určitých okolností zájem informační asymetrii redukovat prostřednictvím vysílání signálů (signalizační chování poprvé zkoumal Michale Spence). Politik se snaží dávat na odiv svoji bezúhonnost přispíváním na charitu. Uchazeč o práci se snaží zapůsobit na svého potenciálního zaměstnavatele certifikáty získanými v rámci vzdělávacího procesu. Muž se může pokoušet vlichotit ženě například tím, že dá najevo ochotu podělit se o vlastní zdroje zaplacením večeře a filmového představení. Také v těchto obecnějších situacích je samozřejmě přítomen fenomén morálního hazardu. Vysílané signály totiž mohou být i zde falešné. Jak politik, tak uchazeč o zaměstnání i muž dobývající ženu mohou uplatnit řadu postupů, které zakryjí pravý, pro druhou stranu ovšem méně příznivý stav věcí, aby si tak dopomohli k dosažení svého cíle. Protizbraní informačně znevýhodněné strany je více či méně sofistikovaný screening (poprvé zkoumáno M. Rothschildem a J. E. Stiglitzem), jehož úkolem je rozpoznat signály poctivé od falešných.

Prostředí, ve kterém bude morální hazard úspěšně vzkvétat, bude trpět větší mírou defektů. Státy budou vést oportunisté. Na zodpovědná pracovní místa budou najímáni neschopní zaměstnanci. Ženy se zájmem o dlouhodobé vztahy budou končit jako opuštěné svobodné matky. Společnost obecně má tedy zájem informační asymetrii v mezilidské interakci snižovat, stejně tak, jako je tomu na trhu výrobků a služeb.

Hierarchie

Při dalším stupni zobecnění tohoto problému již není třeba mluvit o konkrétních typech interakcí ale o podobě celé společenské hierarchie. V každé společnosti bez výjimky jsou někteří lidé nahoře a někteří dole. Dle sociologů (například Jan Keller) lze vrchol pyramidy rozdělit na elity majetkové (úspěšní podnikatelé, manažeři spravující velké objemy peněz a dědici velkých po úspěšných rodičích), vlivové (novináři a akademici) a mocenské (politici). Na dně pyramidy jsou vězni, klienti psychiatrických klinik a bezdomovci. Pohyb mezi jednotlivými hierarchickými patry by měl být funkcí individuálních schopností a kompetencí. Lze tvrdit, že tomu tak bude spíše v těch hierarchiích, kde panuje prostředí snížené informační asymetrie. Tyto hierarchie budou uspořádány lépe, než hierarchie, kde je informační asymetrie vyšší. 

Na vrchol transparentních hierarchií, respektive do všech jejích pater, se dostávají jedinci, jejichž profil je prověřený, čehož důsledkem je skutečnost, že ti správní lidé jsou na těch správných místech. Naopak, prostředí, které otevírá cestu morálnímu hazardu, neselektuje pro hierarchický vzestup jedince dle jejich kompetencí, ale dle jejich schopností vysílat falešný signál, což vede k situaci, která je pro stabilitu a funkčnost celé hierarchie neblahá.  

Screening falešných signálů za pomoci technologií

Jedním ze způsobů, jak se optimálnější situace přiblížit, je posílit možnosti screeningu za pomoci moderních technologií. V některých odvětvích je technologie snižující informační asymetrie již uplatňována. Například člověk, na něhož je vyhlášena exekuce, se ocitá v určitých registrech, ke kterým mají přístup bankovní instituce, a při žádání o úvěr je okamžitě odhalen, ať již vysílá falešné signály jakékoliv. Člověk, který řídil pod vlivem alkoholu a ohrožoval životy mnoha lidí, má také v určitých registrech záznam (je-li odhalen policií) a jako řidič kamionu již nikdy zaměstnán nebude, ať už tvrdí na pracovním pohovoru cokoliv nebo si dokonce zajistí falešný řidičský průkaz.

Takovýto systém je v zájmu snižování informační asymetrie nutné rozšířit do všech oblastí života, kde dochází k uzavírání formálních či neformálních kontraktů nebo jmenování do nejrůznějších funkcí. Účastníci kontraktů by o sobě měli vzájemně vědět, zdali se druhá strana dopustila problematických činů, jelikož to nese význam pro rizikovost budoucího průběhu navazovaného kontraktu. S možnostmi, které nabízejí moderní technologie již není třeba se spoléhat na signály vysílané stranou disponující informační výhodou a spoléhat se na primitivní metody screeningu. Každý může být vybaven identifikátorem, který zajistí napojení na centrální databázi, ve které bude mít každý člověk svůj účet obsahující ta nejrelevantnější objektivně ověřená fakta. Kromě informací o případných exekucích či policejních záznamech by zde mohly být údaje o celoživotně odvedených daních, genetickém profilu a predispozicích k vrozeným chorobám, zdravotním stavu, reference z předchozích zaměstnání, rizikovosti životního stylu, také majetkové poměry, uhlíková stopa, dále pak statistické údaje o předpokládané délce života (spočítané expertem), nejrůznější psychometrické údaje jako je IQ, EQ, také například osobnostní profil vytvořený na bázi „big 5“ (openess to experience, conscientiousness, agreeableness, extraversion, neuroticism), počet dětí a další skutečnosti. Databáze by samozřejmě nebyla otevřená, v případě ucházení se o nějakou roli v hierarchické struktuře by ovšem přístup do ní mohl být ze strany příslušné instituce vyžadován a relevantní informace vyhodnoceny. Zájem o přístup by nepochybně vznikal i v rámci individuálních kontraktů, které představuje například manželství, či pouhý neformální romantický vztah, jelikož je nepochybné, že lidé mají zájem znát člověka, se kterým se stýkají co nejlépe. Náklady na boj s falešnými signály a málo efektivním screeningem by tímto byly redukovány.    

Celospolečenské důsledky efektivní redukce informační asymetrie

Určitá podoba popisovaného principu je aplikována v Číně, přičemž dosavadní zkušenosti jsou veskrze pozitivní. Systém podporuje důvěru mezi občany i důvěru v instituce, což je naprosto v souladu s teoretickými poznatky popsanými výše. Pozitivní důsledky však mají význam pro konkurenceschopnost celé čínské společnosti jako takové. Pragmatická Čína jde přesně opačnou cestou, než Západ, kde by zřejmě podobný přístup neprošel. Nemyslím, si že důvodem by byl strach o ochranu získaných dat, jde spíše o to, že zde trpíme zromantizovanou představou o tom, že v principu mohou všichni dělat vše. Vznik popsaného systému by až příliš bolestně připomněl, že lidé si ve skutečnosti nejsou rovni. Lidé si ovšem rovni opravdu nejsou rovni, pro určité role jsou vyhovující určité typy osobností, jiní lidé se hodí na něco jiného, přičemž zároveň platí i to, že některé osobnosti nejsou vhodné pro vůbec žádné role. Reálně je lékař pro společnost cennější, než popelář. Architekt, než zedník, profesor je víc, než učitelka v mateřské škole. Pomocný dělník se ani v principu nemůže stát avokátem a bylo by naivní očekávat, že si kdy může prožít jakýkoliv americký sen. Je například zcela v rozporu se zdravým rozumem pokoušet se do určitých rolí prosazovat násilím (kvóty) kandidáty na základě skupinové identity. Čína se dokázala podívat nepříjemné skutečnosti lidské nerovnosti přímo do očí a využít své technologické možnosti ve prospěch efektivnějšího dosažení meritokraticky strukturované hierarchie, díky čemuž získá vůči Západu ekonomické a kulturní výhody. Západ má stejné technologické možnosti boje proti informační asymetrii jako Čína, rovnostářský sebeklam mu ovšem neumožňuje otevřenou konfrontaci s realitou. Reálně je samozřejmě i Západ nucen morální hazard potlačovat, vlivem ideologického zaslepení je však jeho hierarchické uspořádání odkázáno na archaičtější a tedy i společensky nákladnější formy boje s falešnými signály. Moderní technologie je využita pouze ve dvou zmíněných příkladech (exekuce, policejní záznam) a možná ještě několika málo dalších. Je to podobné jako bychom mohli vést válku s nepřítelem za pomoci tanků, letadel a raket, abychom ovšem neuškodili výrobcům mečů, raději do boje pouštíme rytíře na koních. Jinými slovy, ve strachu, abychom neukrátili něčí právo ostatní klamat, raději uškodíme všem.  

Heslo „netřiďme lidi, třiďme odpad“ je třeba přeformulovat na heslo „třiďme lidi i odpad“.