Aeronet versus Respekt - kvalitativní srovnání informačních platforem

Můžeme si být jisti tím, že nás mediální platformy uvedené v názvu informují férovým způsobem? Důvěra v Aeronet je nízká, Respekt se však důvěře mnoha lidí těší. Neprávem. Časopis Respekt si důvěru nezasluhuje. 

Ve veřejném prostoru a zejména pak na sociálních sítích se stále častěji setkáváme s tvrzením, které by se dalo shrnout větou „časopis Respekt, to je něco jako Aeronet pro lidi trpící plíživým pocitem morální nadřazenosti“. Zatímco v tomto konstatování lze nepochybně nalézt jakési pravdivé jádro, troufám si tvrdit, že realita nabývá poněkud komplexnější povahy a zasluhuje si proto podrobnější analýzu, kterou bych rád v následujících odstavcích rozvinul.

Aeronet

Internetová platforma Aeronet prošla postupným vývojem, na jehož počátku byl v roce 2005 zájem informovat nadšence amatérského létání o aktualitách z této oblasti a ze světa vědy a techniky obecně. Její správce v těchto dobách vystupoval pod jménem dANGEL0, v diskuzích se však označoval také pod přezdívkou Dylan Taylor. Pamětníci tohoto původního Aeronetu vzpomínají, že jeho příspěvky byly vždy dlouhé, působily inteligentně, také z nich byl ovšem znát autorův alternativní pohled na nejrůznější skutečnosti týkající se aktuálního dění. Různé zdroje zároveň prozrazují, že „Dylan“ měl po několika letech provozu tohoto serveru zájem řešit malou aktivitu na webu, především však nízký finanční příjem, který z jeho provozu plynul, načež začal stránky přebudovávat do podoby, kterou by bylo možné za účelem vylepšení jejich příjmového potenciálu lépe uplatnit. Takto vzniká nový Aeronet, jehož misí je zpravodajská činnost, a který kontroluje jakýsi tajemný pan VK (aka Vedoucí Kolotoče), jímž je však opět tentýž Dylan Taylor. Identita tohoto člověka je pak v březnu roku 2020 po dlouhém investigativním pátrání novináři odhalena (ironicky se jednalo o novináře Respektu). Panem VK je Marek Pešl žijící toho času v Trenčíně.

Aeronet je vyhlášený konspiračním vysvětlováním nastalých událostí, které jsou zasazeny do velmi komplikovaných a extrémně nepravděpodobných konstrukcí. Na pozadí těchto konstrukcí a v samotném centru mocenského soukolí zuří dle šéfredaktora neúprosný a v pravdě kosmický souboj mezi chasidskými židy a Židy izraelskými, kteří přísahali věrnost myšlence sionismu. Veškeré události jsou v konečném důsledku interpretovány tímto prismatem včetně všech jeho náboženských a zejména okultních aspektů.

Respekt

Časopis Respekt byl založen den po Sametové revoluci, tedy 18. listopadu roku 1989. Časopis se zaměřuje se na politická a společenská témata a publikuje investigativní žurnalistiku. Časopis má svojí tištěnou i elektronickou verzi a dle dostupných údajů má aktuálně kolem 20 000 předplatitelů. Je vydáván nakladatelstvím Ekonomia, jehož vlastníkem je od roku 2006 multimiliardář Petr Bakala. Současným šéfredaktorem je Erik Tabery, který je též autorem několika publikací oceněných cenou Magnesia Litera. Respekt se deklaruje jako časopis liberální, tj. referující o společenských událostech liberálním úhlem pohledu. Abychom proto Respekt lépe pochopili, je nutné si přiblížit obsah pojmu liberalismus a jeho sémantický vývoj až k dnešnímu dni.

Zneužijí pojmu liberalismus  

V obecném smyslu je liberalismus filosofický pohled, který stojí na tom, že svoboda je prioritní politická hodnota. Tato ideologie původně vznikla v 17. století v Anglii a má kořeny v evropském osvícenství. V ekonomii hovoříme o liberalismu klasickém, který klade důraz na osobní svobodu jednotlivce zajištěnou respektem k jeho soukromému vlastnictví a majetkovým právům tedy představuje minimální zásahy státu do oblasti soukromého práva včetně minimalizace daní a daňové redistribuce.

Tento význam byl však v průběhu plynoucího času opuštěn a nabyl podoby nové. Současný liberalismus se postupně proměnil v sociálně demokratický pohled na svět, který se od svého původního ideového zakotvení výrazně odpoutal. Současný tzv. liberalismus kombinuje ideály egalitarianismu (rovnostářství) a stále militantněji definovaných imperativů sociální spravedlnosti nabývají v současnosti podob netolerance odlišných názorů. Implikuje vysokou úroveň daňové redistribuce a stále výrazněji se vyhraňuje proti odlišným názorovým východiskům.

Termín liberalismus byl modifikován a jeho současný obsah splývá s universalismem, který je pravým opakem původního liberalismu skutečného. Z původně obsahového zakotvení byl tento pojem unesen a bezpečně deponován v hlubokém zázemí krajně levicového lingvistického arzenálu. Analogicky je tedy i „liberální“ Respekt časopisem vyhroceně antiliberálním, který propaguje universalistickou ideologii. Analýzu obsahu pojmu universalimus nabízím v tomto článku, v následujících řádcích shrnu jen některé jeho aspekty. Mezi doktrínu universalismu patří postupy, jež mají vést k neustálé politické centralizaci až finálně k celosvětové vládě, monetární unifikaci s jednou globální měnou a v neposlední řadě též sociálnímu reinženýringu lidské povahy, která bude nově oproštěna od primitivismu národní, kulturní a dokonce etnické sebeidentifikace. Universalismu se však dramaticky nedaří zajistit onu lepší společnost a generuje značné společenské deformace, které lze dovodit i čistě teoreticky, tyto deformace se však již velmi průkazně manifestovaly i v rovině empirické. Důvod těchto neúspěchů tkví pochopitelně především nemožnost lidskou povahu reálně proměnit a úspěšně ji zarámovat do universalistických ideálů a fantasií. Takové pokusy naráží na samotné limity reality a bez výjimky končívají kolapsem. Universalismus vede ke vzniku oligarchie, vede k paralýze všech rozhodovacích procesů a v konečném důsledku produkuje společenskou polarizaci a intenzivně konfliktní prostředí.

Vzkvétající Evropská unie jako centrální argumentační paradigma

Abychom lépe pochopili argumentační mechaniku, která je Respektem praktikována, vyplatí se identifikovat centrální tématický svorník, ze kterého je universalistická propaganda primárně odvíjena. V článku odkazovaném již výše ukazuji, že universalismus má svůj aspekt mocenský, ekonomický a kulturní a na výběr by se tedy nabízela širší paleta. Respekt správně usoudil, že na vrcholu pyramidy se musí nacházet co nejstabilnější universalistická kategorie vybraná z ranku mocenského, která bude zároveň méně náročná na čtenářskou imaginaci, a tedy mít větší potenciál přibližovat společnost k antiliberálním, universalistickým cílům. 

Výběr centrálního paradigmatu proto padl na Evropskou Unii. Šéfredaktor Erik Tabery v tomto rozhovoru tvrdí: „To, že jsme v Evropské Unii je můj projekt. Já to beru jako můj projekt, protože věřím, že to zemi strašně pomáhá“. Respekt publikoval nesčetně článků referujících k EU a ani v jednom nenalezneme byť jen jediný náznak kritiky. Respekt nabízí představu EU jako fantastického lidského díla, a ti, kteří se o ni jakkoliv otřou, mají přinejlepším „velmi nízké sebevědomí“, „neustálý strach z ublížení“, či jsou dokonce zatíženi „temnými stíny“. Toto je citováno z odkazovaného rozhovoru, ale podobná rétorika se vyskytuje i v samotných článcích. Lidé odchylující se od nomenklaturní linie jsou však častěji než zmíněnými pejorativními názvy označováni souhrnným názvem „populisté“. Populisté jsou v očích Respektu lidsky špatní jedinci, kteří mají zájem zničit prakticky vše pěkné, co se na této planetě nachází, a Respekt před nimi proto vehementně varuje. Jsou to politici a politické strany, které svým zlým způsobem kontaminují uvažování voličů mnohými špatnými myšlenkami, zejména pak myšlenkou nejhorší a sice, že EU nepředstavuje princip kosmického dobra. Proti těmto silám temna stojí tzv. demokraté, což jsou politici a politické strany, které inspirují populaci k myšlenkám svrchovaně osvíceným a sice, že EU představuje princip kosmického dobra. Veškeré projevy vůle občanů a společenské nálady mají tedy jakési dvě základní varianty, správnou – prounijní, špatnou – populistickou. O morálním znaménku každé z variant rozhoduje Respekt.

EU je ovšem stále zjevněji entita antiliberální, jak zevrubněji popíši v další sekci. Její oslava ze strany Respektu je v zásadním rozporu s deklaratorním liberálním profilem časopisu, je však zcela konzistentní s principy universalistickými. Jak se navíc byrokraticko-lobbistická povaha EU stále silněji projevuje a stále více skutečných liberálů to začíná vnímat, je Respekt nucen podnikat větší a větší názorové kroky doleva, kde se antiliberálních sentimentů najde vždycky dost. Toto je v souladu s obecným levicovým degenerativním pohybem, který popisuji zde.

Evropská unie – od atraktivního nápadu k tragické současnosti

Myšlenka evropské integrace je samozřejmě ve svojí původní podobě myšlenka velmi dobrá, z myšlenky liberální se ovšem stala myšlenka universalistická, která váže své typické důsledky, a proměňuje volné a organické soužití Evropských národů v byrokraticko-lobbistické monstrum s ambicemi na kulturně-ekonomickou nivelizaci celého Evropského prostoru. Rostoucí skepse Čechů (respektive zřejmě občanů všech evropských národů) vůči současné EU není projevem maloměšťáckého omezenectví řízeného temnými populisty, ale naopak projevem smyslu pro svobodu a výrazem neochoty upoutávat se na stále zjevněji destruktivní aktivity unijních elit. I velmi nedůvtipní lidé dnes dokáží pochopit, že EU je projektem neúspěšným. Dokonce ani spektakulární pokroky v produktivitě práce nedokáží kompenzovat ekonomické ničení kapitálových rezerv, čehož důsledkem bude to, že dnešní děti a mileniálové a budou žít ekonomicky těžší životy, než jejich rodiče (v USA tato situace platí i pro dnešní čtyřicátníky). Fundamentální dekadence universalistického evropského projektu může být ilustrována například propagováním zájmů nadnárodního byznysu na úkor vlastních občanů (příkladem budiž  antiekologický zemědělský program s rozpočtem 400 mld EUR přijatý na 7 let, jehož podoba přesně odpovídá požadavkům zemědělských mega koncernů, více zde), ekonomicky neudržitelným  gigantickým kvantitativní uvolňování Eura, rozhodovací paralýzou ve významných strategických otázkách, či kulturně marxistickou dynamikou, jíž známe například pod pojmy „cancel culture“ a „political correctess“, které přecházející v jakousi podobu neo-jakobínského teroru, což je patrnější více v USA než v EU, ta však náskok dotahuje. Toto je jen několik ilustrativních příkladů, v této úvaze se nelze věnovat tomuto partikulárnímu tématu obšírněji.

Antiliberální aktivismus

Propagace EU je tedy Respektem zvolený vrchol pyramidy, ze kterého jsou odvozeny mnohé další doktrinální podcíle v rovině ekonomické a kulturní. Boj proti populismu, tj. kulturní tendenci zdola, která vystupuje v opozici k universalismu, byl již výše zmíněn. Devalvovat projevy lidového odporu se Respekt snaží i mezinárodně, a to opět podle známého mustru - všechny strany euroskeptické jsou tvořeny nebezpečnými, temnými, autoritářskými politiky, strany prounijní jsou demokratické a umírněné. Neodmyslitelnou snahou je samozřejmě také podpořit veřejné přesvědčení o tom, že je třeba přijmout Euro. Při praktickém ohledání se tato velmi správně znějící idea začne jevit poněkud méně skvěle, jak ukazuje libertariánský ekonom Hans Hermann Hoppe zde. Kulturní podcíle jsou velmi dobře predikovatelné – tradiční universalistická paleta z tohoto ranku skýtá například téma věčného boje s vlastním „vnitřním fašistou“ a otázky vypořádání se s „bílou vinou“ (u nás hlavně v kontextu s Romským etnikem), věčný boj proti globálnímu oteplování, či věčný boj za multikulturalismus a vytvoření nového, lepšího člověka. To jsou v této podkategorii náměty primárními zaobalenými do velkého množství článků a formulací, jejichž vyznění ovšem nemůže nechat nikoho na pochybách o tom, co je správné a žádoucí si myslet. Povinný antiliberální mustr aplikoval Respekt i co se týče aktivit hnutí Black Lives Matter, s povinně navazující tezí o tom, že v USA řádí nespoutaný systémový rasismus, či na problematiku fundamentalistického islámu, za který se nekompromisně postavil svojí rezolutní podporou nošení hidžábů při výuce na českých školách (umírnění muslimové hidžáby nenosí). Faktem je, že ať už jde o jakékoliv politické či společenské téma, způsob jeho interpretace Respektem snad až přespříliš snadné anticipovat (téměř jakoby psal články pouhý primitivní textový algoritmus), vždy půjde o interpretaci anticivilizační a fundamentálně amorální, přesně jak vyžaduje universalistické paradigma.  

Odlišné formy zpronevěry novinářské etice

V jakém smyslu lze tedy srovnat postup Aeronetu s postupem Respektu při tvorbě obsahu? Aeronet, přesněji řečeno Marek Pešl, má zřejmě skutečný zájem přijít věcem na kloub. Získá data, která analyzuje a interpretuje. Ovšem vzhledem k tomu, že Pešl upadl do tenat konspiračního myšlení, dochází u něj v interpretační fázi ke konspiračnímu zkratu, jehož výsledem je surrealistický svět ocitající se apokalyptickém souboji mezi Židy a židy, zatímco oficiální světové vlády jsou jen hříčkou osudu v těchto rozbouřených vodách bez možnosti ovlivnit skutečný běh věcí.

Respekt postupuje opačně. O korektní a objektivní interpretaci nastalých událostí nemá vůbec žádný zájem se pokoušet. Prvním krokem redaktorovým je vyhodnotit jakým způsobem má být daná událost interpretována tak, aby byla v co nejtěsnějším souladu s ideologickou orientací časopisu. Pravdu známe již předem, časopis se zabývá pouze její aplikací na reálný svět za pomoci veškerých notoricky známých manipulačních novinářských metod.  

Aeronet postupuje od sběru dat, přes hypotézu až k závěru, který je však vadný, jelikož byla použita defektní metoda (konspirační myšlení). Respekt zná závěr dopředu, z něj odvozuje metodu i hypotézu, která má co nejefektivněji vést ke vstupním datům. Pokud to logika neumožňuje, je inkriminované téma ignorováno a přejde se na téma vhodnější, kde tento postup harmonicky aplikovat lze.  

Aeronet je nešťastný konspirační server bez reálného vlivu, který nemá sílu způsobit větší společenské škody. Respekt je profesionálně vedené indoktrinační centrum skvěle ovládající strategické a taktické techniky řízení veřejného mínění, jak bývá u odhodlaných ideologických organizací zvykem. Respekt má k dispozici prostředky k najímání profesionálních demagogů, jejichž jediným posláním je šířit universalistické fantasmagorie. Respekt není liberální časopis, ale propagandistický nástroj, který v kombinaci s dalšími médii podobného zaměření představuje výrazné ohrožení svobody a prosperity v této zemi. Analýza důvodů, proč si Respekt zvolil alternativu škození za každou cenu, když si mohl stejně dobře vybrat cestu kvalitní novinařiny, je za hranicemi této úvahy. Mnohé motivy budou rázu psychologického, pokud jde o vysvětlení na bázi pobídek mocenských, základní vysvětlovací rámec je pak podán zde. 

Dovětek

Zástupce šéfredaktora Respektu Petr Třešňák v roce 2013 uvedl: „Snažíme se dělat časopis, který popisuje svět v jeho pestrosti. Snaží se nemít předsudky. Respekt je zaměřen svobodomyslně, prodemokraticky, protitotalitně a antikomunisticky.“

Nejen, že se Respektu nepodařilo naplnit ani jednu z těchto ušlechtilých novinářských hodnot, dokonce se snaží tyto hodnoty co nejaktivněji popírat a ničit. Říká se, že člověk se stane ateistou nejlépe tak, že si přečte Bibli, protože tak nejlépe pochopí, že je plná nesmyslů. Podobné je to i s Respektem, člověk, který jej čte, bude stále progresivněji jeho obsahem znechucen, až nakonec pochopí, že nejde o nic jiného, než, ano, onu příslovečnou mediální žumpu. Je jen na nás, zdali budeme ochotni Respektu a podobným platformám jejich smrduté fantasie věřit nebo nikoliv.