Opravdová láska nás převyšuje a spojuje. Existuje v mnoha podobách.

Poslední dobou se tady na netu setkávám s články a komentáři zhrzených chlapů, kteří fńukají, že pro svoji drahou polovičku udělali první poslední, modré z nebe by jim snesli a ty ženské proradné jim utekly i s dětmi a ještě je oškubaly. Ve skutečnosti je to většinou tak, že má malej českej jouda velké nároky, nestačí mu obyčejná holka, musí mít takovou, na kterou se stojí fronty, aby mu všichni kamarádi záviděli, A když ji čirou náhodou dostane, moc se diví, že jí nestačí 3 plus 1 v paneláku a ojetá škodovka. A jak se naskytne možnost, tak jde za lepším, dokud je ještě k světu. Pánové nebrečte, máte, co jste chtěli.

Rada zkušeného, říkal to už i můj dědeček:

Pokud si muž vybírá ženu a chce ji za manželku nebo stálou partnerku, tak by se měl seznámit s a dobře poznat její matku. Za pár let bude dcera jako její matka ne-li horší.

Dodatek

Za pár let bude dcera jako její matka ne-li horší, jak vzhledem tak povahou.

Romantika v životě i umění je blbost. Je to podobně jako s alkoholem, prospívá dobré náladě a dobré červené víno prý i zdraví, ale musí se užívat s mírou.

Přesto si myslím, že mezi ženami existují výjimky z Vašeho popisu žen. Možná však, že tyto výjimky mají velmi dobrý důvod těmi výjimkami být.

Kdyby se ženy na muže dívaly realisticky, bez trochy toho romantického oparu, dávno by tu byla společnost jako v Sexmisi.

Pitomost, právě ženy jsou pro muže spotřebním zbožím, jen se trochu opotřebuje, tak jde veškerá láska pryč a vymění se za novou. Muži k ženám žádnou velkou lásku necítí, maximálně jsou jejich city majetnické.

Ale já píšu, že ženy vyvinuly svůj přístup právě na základě toho, že byly po dlouhá období převážně jakousi komoditou. Někteří muži k ženám, se kterými započali partnerský vztah, lásku necítí, ale myslím, že jde o velmi malou část. Valná většina mužů k ženám, se kterými jsou, lásku cítí, v takové podobě, jak jsem to popisoval. Zvláště od středního věku jsou muži ve vztahu těmi mnohem více emočně závislými.