Hezké cvičení na téma formalismus ad absurdum

Já bych oponoval Vašimi vlastními zbraněmi - početí dítěte není vraždou, protože většina lidí ve skutečnosti končí svůj život sebevraždou. Sebevražda je úmyslné usmrcení sebe sama. Tím, že člověk dýchá, pije, přijímá potravu, pohybuje se, zkrátka žije - tím vším umožňuje svému fyzickému tělu, aby stárlo a opotřebovávalo se.

Minimálně každý dospělý člověk ví, že všechny živé organismy se takto chovají, takže tím, že vědomě pokračuje v životu, logicky sám sebe směřuje ke smrti. Jeho díl odpovědnosti za tento stav s přibývajícími roky řádově převýší původní "vražedné" pochybení jeho rodičů.

Kromě toho má každý člověk možnost využít svůj intelekt a čas, který na tomto světě má pouze a jen díky svým rodičům, k objevu léku na nesmrtelnost. Pokud někdo takový lék nehledá, je to zase jeho selhání a jeho odpovědnost.

Smrtelné úrazy, nemoci a násilná úmrtí nechávám stranou, ty tvoří menšinu úmrtí a vždy za ně může mnohem spíš někdo jiný než naši rodiče.

S tou sebevraždou se mi to ale nezdá. Již narozený člověk nemá možnost svoji smrti uniknout. Jídlem své tělo opotřebovává, hladověním by jej zase deprimoval. Ať dělá, co dělá, stejně zemře. Mluvíme tu o oběti, která byla smrtelně raněna střelou do břicha, ještě před tím byla přinucena pozřít smrtelný jed a zároveň se topí na otevřeném moři bez pomoci. Může si vybrat, zda-li se pokusí zastavit krev z rány, vyzvracet jed nebo se nadechnou nad hladinou. Nic z toho ho ale stejně nezachrání, tím či oním si třeba jen o pár minut život ještě prodlouží. Jeho smrt reálně způsobil ten, kdo ho střelil, podal mu jed a hodil do vody. Tedy v našem světě rodič. Ten se mohl rozhodnout jinak, než se rozhodl. Kdyby se rozhodl dítě nemít, nikdo by nepřišel k újmě, nestalo by se nikomu vůbec nic.

S tím lékem na nesmrtelnost je to podobné. Nejprve někdo někoho střelí do hlavy způsobem, který doposud každého zabil, načež se po daném smrtelně raněném chce, aby si našel cestu, jak sám sebe uzdravit. Zodpovědnost za smrt nese i tady někdo jiný, ne ten, kdo nedokázal přijít na to, jak se ze zranění uzdravit.

Každopádně díky za podnětnou poznámku. Je to samozřejmě trochu zdivočelá teorie, ale myslím jen proto, že není dostatečně rozpracovaná. Přivedení nového člověka na svět je každopádně morálně velmi problematické, když víme, že zemře, a že mu tu nemusí být zrovna nejlíp.

CItuji Vás:

"Kdyby rodiče nového člověka nepočali, tento člověk by nezemřel."

A takhle vyjádřili stejnou myšlenku pánové Jiří Šlitr a Jiří Suchý:

"Náš přeudatnej oddíl se v jatky proměnil

a já se blátem brodil a o svý lásce snil,

vždyť láska měla podíl

i na tý smrti snad,

kdybych se nenarodil,

sotva bych asi pad.

Jó, to jsem ještě žil, jó, to jsem ještě žil, pak ale přiletěla lesklá a horká střela, uprostřed mýho čela našla si mrcha cíl."

Asi proti každé Vaší tezi lze položit antitezi, což jste vlastně sám udělal. Opravdu pěkná práce. Přeji hezký den.