Taktika zásahů proti ideologické platformě moci

Nespokojenost jednotlivých společenských skupin má společného jmenovatele: moc v rukou mediálně akademické oligarchie. Jak se nespokojenost u těchto skupin projevuje? To vše a ještě mnohem více v článku. 

Stojíme před velice důležitým a závažným problémem. Velký počet lidí je dnes nespokojen s tím, co se kolem nás děje, s absolutní krizí hodnot, náboženství, filozofie, politického a společenského řádu, s postmoderními podmínkami, zmatky a perverzemi, s touto érou nejvyššího rozkladu. Liberalismus po svém vítězství vstoupil do své implozivní fáze, dosáhl zhoubného bodu svého vývoje a začal sám sebe likvidovat. Masová migrace, střet kultur a civilizací, terorismus, růst etnického nacionalismu, to všechno jsou znamení nadcházejícího chaosu. Úpadek se navíc jeví jako zcela nezvratný. Je úplně lhostejné, jací politici budou zvoleni, jelikož současná podoba systému znemožňuje smysluplný výkon moci, která by na základě ústavy měla náležet příslušným politickým institucím, jež jsou dnes v lepším případě schopny realizovat nanejvýš transakční opatření (např. zvyšovat nebo snižovat daně), postrádají ovšem kapacitu strategicky řídit zemi a definovat dlouhodobé cíle. Celkový objem moci je nicméně napříč epochami stále konstantní, jde o 100 %. Mění se však její distribuce. Zatímco Karel IV disponoval 60 % z celku, dnešní vrcholová politická třída drží nanejvýš 1 %. Kde je zbylých 99 %? Přesněji řečeno, kde je ona demokracie, která má být v samotných základech státu? Demokracie je chiméra, která snad někde někdy byla, stále je prostřednictvím současných politických podnikatelů rétoricky zbožšťována, v reálném společenském předivu však nikde k nalezení není. Zbylá 99% část moci je rozprostřena mezi oligarchické struktury, mezi kterými se nacházejí média, university, permanentní byrokracie a stejně tak i lobbistické a aktivistické skupiny (více o skutečném dělení moci s odkazem na rozdíly mezi demokracií, oligarchií a monarchií v mojí přednášce zde). Takto distribuovaná moc nebude nikdy schopna zvrátit postupující degradaci, naopak, právě ona k ní zásadním dílem přispívá. Lidé úpadek pociťují, zažívají jeho parciální fenomény, ale nedokáží pojmenovat jeho zdroj, kterým je oligarchické podoba současného režimu. Mnoho lidí se domnívá, že zafungovat může apel na postupné mírné opravy, které navedou společnost na udržitelnější trajektorii, to je ovšem tragický omyl. Systém ani teoreticky nedisponuje touto schopností samoopravy, tím méně pak prakticky. Recept na skutečnou změnu je jediný – totální oligarchii je třeba vyměnit za totální monarchii, ve které bude moc distribuována podobně jako za Karla IV, jelikož jedině silný vládce bude schopen udržet destruktivní oligarchické tendence pod kontrolou a převzít do svých rukou skutečnou zodpovědnost, jíž se současná oligarchie zbavila. 

Režim je třeba vyměnit, to se ovšem snadno napíše, ale hůř provede. Je možné, že nejprve musí být hůř, aby později mohlo být lépe. Možná není nutné, aby se všechny společenské vrstvy shodly na diagnostikování a léčbě problému, bude stačit, když současnému režimu lidé naprosto přestanou důvěřovat, z čehož pak již přirozeně povstane napůl ironicky a napůl vážně nový, silný vládce. Tomu bude předcházet nějaký typ krize v podobě kulminace nespokojenosti, ovšem občanská válka jí naštěstí nebude, současná Západní společnost pro to totiž postrádá nutné psychologické předpoklady (konkrétně je příliš ironická a málo násilná). Nakonec tedy každý může libdem režimu škodit po svém, hanět jej lze v tisíci různých odstínech. Ideologická platforma moci může být rozmělňována jakoukoliv nespokojeností a tu lze rozdmýchávat na více ohništích.

Jak zaznělo již výše, podstatou problému je oligarchické společenské uspořádání, tato skutečnost však většině lidí uniká. Lze představit známou analogii, která též obsahovala nerovnoměrné pochopení příčiny vzniklého problému. Výbuch jaderné elektrárny v Černobylu může být mnohými připisován nesprávnému jednání toho či onoho technika nebo jejich supervizora. Zodpovědnost za havárii lze klást na bedra ředitele elektrárny nebo představitele celé dané správní oblasti, také však na bedra generálního tajemníka SSSR či politbyra. Faktem však je, že ultimativně byla havárie způsobena charakterem celého sovětského režimu. Také za naše současné problémy může spíš než neschopnost toho či onoho potentáta celý režim jako takový, všechny vzniklé potíže jsou jeho přirozeným symptomem. Toto ovšem lidem uniká. Bohužel aktuálně se věci mají tak, že větší část obyvatelstva se dokáže ve svojí kritice koncentrovat jen na střípky svého žitého světa (a fragmentované problémy z nich vyplývající) bez schopnosti si je propojit s dalšími aspekty sociální reality a zaujmout komplexnější, systémový postoj. Toto je totiž příliš abstraktní mentální operace, ke které není lidský mozek trénován. Změnit se to může až při prožití hlubší existenciální krize.  

Níže jsou představeny propoziční taktiky, jež jsou omezeny jen na mentální prostor dané cílové skupiny s apelem na transfer problému na vyšší konceptuální hladinu, ze které již snadno vzejde nenávist k režimu jako takovému. Tyto taktiky jsou spolu v některých případech ve vzájemném konfliktu, ale pamatujme, že v této fázi, kdy jsou lidé rozčarováni ale zároveň neschopni a nepřipraveni správně identifikovat zdroj svého rozčarování, jde primárně o to vytvořit kritický objem nespokojenosti, nikoliv sdělovat kompletní vysvětlení. Jde tedy o segmentově adaptovaný program podpory občanské nespokojenosti, která kumulativně může vést k pádu režimu, přestože se v zorném poli každého z aktérů (resp. skupiny aktérů) nachází pouze specifická výseč reality, jíž on sám přikládá významnost. Níže je reprezentativní, nikoliv úplní výčet eventuálních debat.    

Budete-li mluvit s (řazeno abecedně):

Citlivým člověkem (sociální prostor) – uveďte pozornost na projevy degenerace veřejného prostoru, jakožto odraz spirituální vyčerpanosti a úpadku lidské vzájemnosti, který se plně rozvinul v pozdní fázi života současného režimu. Lze upozornit na vzrůstající agresivitu, vulgaritu a netolerantnost mezi lidmi, ztrátu důvěry ve všechny instituce a rezignaci na víru v budoucnost zejména u mladší generace, která trpí pocity bezcílnosti, bezúčelnosti, nudy a vykořeněnosti. Kromě projevů v každodenním běžném lidském jednání je tento typ rozkladu nesen i na vizuální tváři našich měst v podobě grafitů, špíny a odpadků. Jak je možné, že v zemích, které fungují, jako například Čína nebo Singapur, se toto neděje? Je to tím, že nás zatěžuje prohnilost současného režimu. Tu nelze odkrojit, je třeba odhodit celý režim a vyměnit jej za jiný.  

Citlivým člověkem (umělecký prostor) – zdůrazňujte, že produkce současného „umění“ je podle všech myslitelných měřítek naprosto bezcenná. Jen jasně odráží projevy degenerace celého systému, který je proto nutné okamžitě vyměnit.

Člověkem nenávidějícím násilí – režim, ve kterém žijeme se vyžívá ve podpoře mezinárodní agrese a násilí, když se staví na stranu USA, které jsou kdykoliv ochotny zavraždit třeba milion lidí s výmluvou zabránění „ohrožení lidských práv“. O katastrofálních důsledcích politiky našeho hlavního spojence jsme se měli možnost přesvědčit v Kosovu, Iráku, Afghánistánu, Libyi atd. atd. Krédem režimu, který toto podporuje, je kult smrti, pokud si chceme zachovat lidství, musíme takovýto režim co nejrychleji vyhodit do odpadní stoky.

Ekonomem – vzpomeňte skutečnosti jako jsou prohlubující se technologické zaostávání, úpadek průmyslu a s tím spojený propad produktivity práce. Také vysokou inflaci, propadající se kvalitu života a další příbuzné fenomény, kterými jsou podfinancované školství, krize bydlení, nedostatek léků, upadající zdravotnictví atd. atd. Proklamace doplňte sugestivní otázkou: „Fakt si myslíte, že za to vše může Babiš a Zeman nebo Fiala a Pavel? Nejedná se spíše o projev strukturální by přímo systémové chyby?“     

Environmentalistou – nebojte se zmínit, že imperativ bezbřehého konzumu vycházející ze současné neoliberální ideologie, na které je postaven současná režim, znamená devastaci planety a samotného lidství a může vést jedině k naprostému zániku přírodních a sociálních ekosystémů.

Humanistou – dejte na vědomí, že frazeologie „lidských práv“ je jen ideologickým přetvořením aktuálních společenských norem a vztahů tak, aby byly adaptovány na současný svět postavený na principu finančního zisku a sekundárně pak nihilismu a antihodnotách. Tato rétorika „lidských práv“ je pouze tyranií moralistní hypertrofie ve skutečnosti jen legitimizující bezbřehý oportunismus. Skutečné lidství lze bránit a budovat jen vně devalvovaného prostředí, které režim ve vztahu k otázce lidských práv vytvořil. Abychom zachránili člověka musíme nejprve porazit režim.   

Konzervativcem – zdůrazňujte, že probíhající útok režimních kádrů na tradiční hodnoty nemá v historii světa obdoby a nemůže nevyústit v entropii a rozpad civilizace. Genderismus, homofilie, zelený fanatismus či apel na bezbřehou imigraci z islámských zemí do Evropy jsou nové anticivilizační ideologie, kterými se gardisté režimu pokoušejí vytvořit nového člověka, vytvoří však pouze chaos, zmar a zánik. Sociální inženýring totiž ještě nikdy nic jiného nevytvořil. Režim anticivilizačních gardistů je třeba navždy zničit.

Levičákem – zdůrazňujte, že finanční magnáti a zbohatlíci jsou havěť dusící potenciál lidu. Přicházejí z globalizovaného prostředí neoliberalismu, kterému otevírá současný režim dveře dokořán.  Zatímco poctivě pracující lidé se musejí vypořádávat s propadající se životní úrovní (což teprve lidé žijící úplně na dně jako jsou bezdomovci), bankéři bohatnou. Bankéři však jen šikovně využívají daných možností, bezuzdně amorální je samotný systém, který neférovou distribuci zdrojů umožňuje, ba propaguje. To vše vyžaduje radikální změnu režimu.

Liberálem – představte pohled, že dnešní „liberalismus“ už není to co býval a naivní liberálové věrni režimu se defacto připoutali k uhnívající mrtvole. Cancel culture a silně tlačená doktrína „jednoho správného názoru“ jež se uhnízdila uvnitř soudobé verze liberalismu a může skutečné liberály jedině odpuzovat, naopak přitahuje bezpáteřní oportunisty. Máme jako liberálové takový režim podporovat? Nikoliv, musíme ho zničit.

Motoristou – zdůrazňujte špatný stav dopravních staveb tragicky zaostávající za zeměmi jako jsou Čína nebo Indonésie. Nedostavěná dálniční síť, špatný stav silničních odpočívadel a předpotopní železnice není dána naší národní neschopností, ale režimem, ve kterém jsme uvězněni. Zasloužíme si lepší silnice, proto neexistuje žádný důvod režim zachovat.   

Poctivým člověkem – připomeňte skutečnost, že do roku 1950 uživil kvalifikovaný pracovník svoji manželku, děti a měli kde bydlet. Do roku 1990 uživili stejně kvalifikovaní muži a ženy své děti, koupili si auto, dostali byt, a pořídili si chatu. Do roku 2021 uživili muž a žena jedno dítě, a dokázali splácet hypotéku i auto. V roce 2023 už muž a žena neuživí ani své děti, ani si nepořídí byt, ani si nekoupí auto. Za to nemůže Babiš ani Fiala, ale systém jako takový, který si nezaslouží naši další podporu.   

Právníkem – zdůrazňujte všudypřítomnou korupci na nejvyšších místech, která se děje bez ohledu na aktuální politickou reprezentaci, což naznačuje, že lidé s ambicemi nejsou vedeni k zájmu o politické posty jakýmikoliv ctnostmi, ale čistě egoistickými finančními zájmy. Politika je dnes totiž primárně o "fundraising" a PR aktivitách, nikoliv idejích. Tak to přece vždy nebylo a nemusí tak tomu být ani teď. Režim, který dává tyto pobídky není dobrý režim a je třeba ho vyměnit.  

Profesionálem – zdůrazňujte, že byrokratická nefunkčnost, všudypřítomná neefektivita a chronická rozpočtová nedisciplinovanost směřuje k ekonomickému rozkladu a sociální patologii a následné společenské implozi.

Příznivcem volného trhu – daňově-dotačně-byrokraticko-korupčnický aparát, do kterého naše politicko-ekonomické struktury zkolabovaly neobsahuje již nic z toho, díky čemu kterýkoliv národ kdy zbohatl a prosperoval. Ceny produktů již neobnášejí smysluplnou signalizační funkci, což vede ke chronické misalokaci všech vzácných zdrojů, ze které již není cesty ven, jelikož nastoupený trend je přesně opačný - tedy směrem ke stále větší misalokaci. Řešení uvnitř systému neexistuje, systém je proto třeba opustit.         

Rodičem – zdůrazňujte, že degradace vzdělávacího systému znamená zánik jakékoliv perspektivy lepšího života předmětného dítěte. Škola, která je dnes již jen neomarxistickou aktivizační dílnou, přivede předmětné dítě k neurózám a fóbiím, když se mu bude pokoušet vnutit transsexualitu, hormonální terapii, třetí ňadro, kastraci a další skvělé vymoženosti vzniklé v představách neomarxistických fanatiků, kteří mají na přípravu osnov stále větší vliv. To vše vyústí ke zruinování psychického i fyzického zdraví každého člověka, který projde vzdělávacím systémem. Skutečné vzdělání nezíská žádné.  Na úrovni rodiny nápravu nelze zjednat, smysl dává pouze nekompromisní útok na podstatu systému.