Vítězství Joea Bidena, machiavelistická perspektiva

Mnozí příznivci pravice litují toho, že v nadcházejícím funkčním období již nebude Ameriku reprezentovat antisystémová osobnost. Tvrdím, že vítězství Bidena je tím nejlepším scénářem, ve který mohl antiprogresivista doufat.  

Pozadí nespokojenosti a Trumpova úloha

Již od 60. let 20. století začíná v USA dominovat jistý neblahý ekonomický trend, HDP a produktivita práce roste, reálné příjmy domácností ovšem stagnují či se dokonce snižují. Již prakticky po tři generace platí, že děti se budou mít pravděpodobně hůře než jejich rodiče. Česká republika má v tomto ohledu zpoždění, tento fenomén u nás postihuje teprve generaci první, kterou jsou mileniálové. V Americe jsou tímto jevem jsou postiženy v podstatě všechny segmenty společnosti s výjimkou určitého množství lidí angažovaných v lukrativních oborech, jakými jsou zejména finančnictví (které se odtrhlo od reálné ekonomiky, jak popisuji ve článku zde), ale také informačních technologie. Na vzestupu jsou i mnohé další obory, rostoucí ekonomika však zabezpečuje rostoucí životní standard pouze poměrně úzké manažerské třídě, která tyto obory řídí, nikoliv široké zaměstnanecké bázi, která zajišťuje jejich chod. Materiální stagnace a chudnutí Američanů samozřejmě vede k nejrůznějším společenským patologiím jako je bezdomovectví, růst psychických problémů obyvatelstva a s ním spojené užívání drog a návazně pak i kriminalita, což je jenom špičkou ledovce široké plejády problémů, kterým reálně americké obyvatelstvo čelí. Nad důvody tohoto vývoje se zamýšlelo již mnoho ekonomů, vysvětlení je většinou hledáno v postupující robotizaci výrobních provozů, která vede k zániku kvalitních pracovních míst, ale především v globalizaci postavené na volném pohybu kapitálu a zboží, vlivem čehož jsou kvalitní pracovní místa exportována z Ameriky zejména do jihovýchodní Asie výměnou za nižší ceny zde vyrobeného zboží, jehož si mohou američtí spotřebitelé dopřávat. Ani tyto nižší ceny však nemohou být pro americké spotřebitele benefitem, pokud ti zcela ztrácejí své příjmy. Skutečnost, že výpadek příjmů není dostatečně kompenzován dostupnými levnějšími produkty importovanými ze zemí, do nichž byla přesunuta výrobní základna, je příčinou reálného chudnutí společnosti. Spotřeba je proto ve stále větším objemu financována z dluhů, ať již individuálních maloobchodních nebo neustále rostoucích dluhů vládních, které jsou stále populárněji zvyšovány prostřednictvím kvantitativního uvolňování tedy „tisknutím peněz“. V ekonomii je popsáno, že vysoký státní dluh vede ke snižování HDP, čímž se nám kruh uzavírá. Přesněji řečeno nikoliv kruh, jen jsme se po spirále přiblížili zase o jednu otočku blíže k finálnímu kolapsu. Situaci samozřejmě neprospěla ani pseudomoralistní politika nátlakového multikulturalismu způsobující mezirasovou nenávist a podobné levicové programy.  

Tento stav věcí ovšem není přírodní zákonitostí a bylo možné se mu vyhnout. K této situaci Amerika v důsledku velmi dlouhé série nekompetentních rozhodnutí její vládnoucí třídy. Kvalitní místa neměla být nikdy exportována, k tomu vedly obchodní dohody typu NAFTA, které byly uzavírány ve svatém boji proti protekcionismu (ten je ve svojí extrémní podobě špatný, existuje však i protekcionismus dobrý). Nemělo být dopuštěno, aby se dluh státního rozpočtu utrhl ze řetězu. Neměly se vést nákladné války, které měly erozivní vliv na politickou stabilitu ve světě. Za současnou situaci v USA jsou zodpovědné její elity, které pocházejí z kartelu obou dvou hlavních stran, Republikánů i Demokratů. Větší vliv však mají struktury na pozadí pevně zakořeněné v útrobách státního aparátu známé jako deep state, také ovšem propagandistický mediální aparátu, který celou spirálu degenerace propaguje mezi obyvatelstvem a v neposlední řadě též akademická sféra, která této propagandě poskytuje ideologické zastřešení. Tyto struktury na pozadí oficiální politiky, které však drží skutečnou moc, se označují přiléhavým názvem bažina.   

Lidé, kteří tento komplex vztahů analyticky nebo intuitivně prohlédli a pochopili, že je orientován proti nim, vyslali v roce 2016 Donalda Trumpa do Bílého domu s jediným úkolem – vysušit bažinu (vžilo se moto drain the swamp), Nikdo tedy asi nečekal, že by mohl Trump restrukturalizovat university tak, aby přestaly být pouze továrnou na universalistické ideologie a začaly plnit své původní poslání (vzdělávat obyvatelstvo), nebo že by mohl dokázal zastavit semi státní propagandistický aparát velkých médií, který formálně operuje jako na státu nezávislá entita. Měl se však pokusit narušit procesy deep statu, s tímto mandátem byl do svojí role zvolen. Dnes již můžeme říct, že se mu tento úkol splnit nepodařilo, a to ze dvou důvodů – deep state je mnohem silnější, než se mohlo zdát, a zároveň je role prezidenta je v pro tento boj slabší, než si všichni mysleli. Ani tu zeď dostavět nedokázal. Vážení podporovatelé Trumpa, podporovali jste lež. Měli jste za to, že americký prezident bude schopen bažinu zpacifikovat, jenže americký prezident má jen setinu moci, kterou si myslíte, že má. Může se s bažinou utkat, ale vždy prohraje. Otázkou je to i to, zdali on osobně vysušit bažinu vlastně opravdu chtěl.

Psychologie liberální ženy žijící ve velkém městě

Po zvolení Donalda Trumpa prezidentem nastalo v bažině zděšení. Vznikla obava, že by snad opravdu mohl být schopen Ameriku před jejím dalším ničením ochránit, tím, že by vliv bažiny na chod země reálně redukoval. Největší propagandistické agentury jako noviny New York Times nebo televize CNN, NBS, CNBC, ABC a další metastázy neomarxistického desinformačního ekosystému vybičovaly svoji aktivitu na maximum. Systém se naladil na nejvyšší možnou pohotovost a začal bombardovat obyvatelstvo dosud nepoužívanými mediálními zbraněmi hromadného ničení s explozivními náložemi demagogie a fanatismu, což vedlo u cílové skupiny této kampaně dokonce ke vzniku úplně nové psychiatrické diagnózy známé jako „Trump derangement syndrome“. Kampaň měla úspěch, cílová skupina obyvatelstva byla zfanatizována.

Představme si život takového typického cíle úderů propagandistického aparátu, vdanou mámu s dítětem žijícím ve velkém městě. Také ona samozřejmě neustále postupně chudne, manželství už není, co bývalo, život se stává trochu šedavým, začala brát už i antidepresiva, což je v Americe v podstatě součást standardního životního stylu. Ano, občas pošle nějaké peníze na ochranu velryb, ve skutečnosti jí tyto problémy ale příliš nezajímají. A pak se to najednou stane! V roce 2016 přichází bouře z čistého nebe a s ní i temný démon starých zapomenutých časů Donald Trump. Zlo dávných dob, o kterém jsme si mysleli, že je již dlouhé roky překonáno a jeho úder se prostě nemůže v našich pokrokové, liberálně levicové éře přihodit! Místo obav z klimatické změny přicházejí najednou obavy z holokaustu 2.0! Metaforicky, ale i doslovně! Naše maminka má najednou šanci stát se součástí odboje za záchranu civilizace před tímto zlem. Její role je osudová, toto je křižovatka dějin. Budoucnost země ale vlastně i lidstva závisí na akcích této ženy provedených právě teď. Nové poslání proniká celou její duší. V první fázi se v americké obdobě facebookového mimibazaru lidé náhle semknou a sdílejí se antitrumpovské memy. Ano, tato žena již má s politickým aktivismem co do činění, když se kdysi vyslovovala proti Georgi W. Bushovi. Bylo to částí jejího života, které si cenila, ale bylo jako pití piva. Udělalo to život trochu barevnější a přivodilo to i mírnou opilost? Ano, samozřejmě, ale bylo to prostě jen pivo. Tentokrát však přichází číšník s nabídkou piva, ve kterém je crack a fentanyl! Zkusí tento drink a ihned zjišťuje, že život má teď opravdu sytou barvu, je v něm vášeň a kypí bohatým a zásadním smyslem. Je úplnou součástí svojí doby, žije již bezezbytku a stává se sama sebou, hlavně když si tuto silnou drogu podává při čtení New York Times, sledováním CNN a dalších etalonů lži a demagogie. A jde také do stále silnějšího a silnějšího materiálu. Přihlašuje se do skupin, které pořádají přímé akce, dělají se průvody, vylepují letáky. Někteří členové těchto skupin dokonce přemýšlejí, jak vykolejit vlak, který přiváží Trumpovi radikální podporovatele Proud Boys na protrumpovskou demonstraci. Vše se schyluje k finální bitvě, kterou jsou volby, tento velký orgasmický moment, ve kterých musíme Hitlera Trumpa zničit. Čeká se vojenský převrat, stanné právo, Proud Boys budou znásilňovat a zabíjet liberály a také všechny zástupce etnických menšin na ulicích za bílého dne. Všechno toto může nastat.

Možná někoho napadlo, že přesně takovéto radikalizační schéma se odvíjí při radikalizaci mohamedánů. Zeptáte-li se dospělé muslimky, proč věří v proroka Mohameda a jeho krvavé, smrtonosné učení, začne vám vysvětlovat, že její víra v něj pochází z jejího srdce, jejího nezatíženého vnitřního pohledu, který obsahuje esenci pravdivosti, která ji dovedla až k radikálnímu, politickému islámu, jež po ženách vyžaduje nošení hidžábu atd. A tak to opravdu bude cítit. Kauzální vysvětlení je však jiné. Tato žena věří v nadřazenost a svatou nutnost nadvlády islámu nad veškerým lidstvem, protože to do ní přesně takto mentálně implantovali její rodiče v dětských letech. Kdyby nebyla vychovávána k lásce k islámskému nekrofilnímu kultu, ale třeba řekněme lásce k architektuře, hidžáb by si dobrovolně na obličej nikdy nedala. Podobně i naše liberální velkoměstská žena. Cítí silný vnitřní hlas, který přesvědčuje o tom, že Amerika s prezidentem Donaldem Trumpem upadá do vražedné hitlerovské křeče, na jejímž konci jsou miliony umučených Afroameričanů a Hispánců a desítky tisíc veřejně ukřižovaných transsexuálů. Je to tento vnitřní hlas, který ji vede ke spravedlivému boji za práva těchto menšin na život. Přesvědčení o Trumpově hitlerismu však není závěrem její vlastní analýzy, kauzálně pochází z neomarxistické dezinformační sítě výše jmenovaných medií a jejich metastáz.   

Po těžkých bojích strana světla nakonec ve volbách vyhrála (Je samozřejmě velká nadsázka označovat to co se v Americe stalo za volby. Nikdo neví, co to bylo, ale volby určitě ně). Joseph Robinette Brežněv Biden bude 20. ledna 2021 inaugurován do funkce prezidenta, čímž dospěje celé toto dobrodružství ke svému konci. Tím však ona skvělá droga přinášející do života lidí pocit smyslu života dojde. Luciferovský charakter Trump bude stále existovat, může kandidovat i v roce 2024, ale bude ho brát ještě někdo jako seriózní ohrožení? Asi těžko.

Ale proč tedy potom číst vůbec New York Times? Proč vůbec ráno vstávat z postele s snažit se žít v realitě, která opět nabyde známé šedavé kontury, jež tu byly kdysi před odbojem? Proč vlastně vůbec žít? Boj proti Trumpovi a všem hrůzám, které představoval, se stal integrální součástí životů podstatné části liberálů. Po epickém boji končícím 20. lednem se stane největším tématem těchto lidí už zase jen odvedení dítěte do školy, nákupy v potravinách, procházka v parku. Naše žena závislá na cracku a fentanylu se musí opět vrátit k pivu, které možná před crackem způsobovalo přiopilost, jeho pití po této zkušenost ale může být už jedině naprosto nudné a nezajímavé. A nejen to. Celá hospoda, která začala prodávat této ženě a dalším crack, a měla z něj fenomenální tržby, o tyto tržby přijde (tržby např. NYT se díky Trumpovi až ztrojnásobily). Bude muset dokonce začít propouštět své zaměstnance. Hospoda přistavěla mnoho pater s nadějí, že se dlouhodobě podaří zaměřit se na fentanylový spotřebitelský segment, který se ale ukázal s odchodem Trumpa být jen krátkodobým módním výstřelkem.   

K Machiavellimu   

Machiavelli říká, že účelem moci se odměňovat přátele a trestat nepřátele. Alternativa k bažině si slibovala, že zvolením Trumpa bude bažina vysušena, stal se však přesný opak, bažina se rozrostla, jelikož se mohla vymezit proti nepříteli. Zvolením Trumpa nepřátelé posílili a přátelé byli oslabeni. Co se děje zvolením Bidena? Odměňujeme přátele a trestáme nepřátele. Zvolení Bidena zvláště za těchto okolností, při kterých bude jeho mandát po celou dobu jeho trvání ve funkci zpochybňován, vzhledem k podvodným volebním praktikám, a korupční aféře Huntera Bidena, je tím nejlepším, co si alternativa mohla přát. Toto navíc přichází v době, kdy Trump nenávratně znesvětil prezidentskou instituci. 

Biden, dokonalá reinkarnace Leonida Brežněva, má být nyní fasádou normalizačního režimu. Nedokáži si představit, že by tento režim mohl být brán vážně a to ani fanatičtěji orientovanými liberály, natož normálními lidmi. Celá kamufláž protitrumpovské války, která umožňovala super nudným liberálním konformistům cítit se jako super důležití rebelové, vyhnije během velmi krátkého času a zůstane jen kocovina. Umírající Joe Biden a Kamala Harris, dáma s charismatem nižší úřednice nevýznamného poštovního okrsku, se stanou tvářemi národa ztělesňujícího jeho ducha. Všem přece začne být jasné, že toto duo nevládne. Mocenská role bažiny začne být zjevná i liberálům, kterým byla vysazena jejich droga, čímž získají lidé na pravici spojence pro svoji snahu o systémovou změnu. Podporou Bidena podporujeme pravdu o stavu věcí v USA a přibližujeme se jejich skutečné nápravě. Kompletní trapnost této normalizační garnitury s Bidenem v čele zdiskredituje bažinu víc, než jak by Trump či jakýkoliv jiný i vážnější outsider mohl kdy dokázat. Uvidíme tento systém v jeho skutečné podobě, takový, jaký opravdu je, bez pozlaceného přívěšku boje s oním Trumpovým hitlerismem, který zaslepoval oči mnoha lidem a vedl ke k falešnému přesvědčení. Oligarchický systém s inherentní tendencí neustále degenerovat, produkovat neustále chudší a zoufalejší generace lidí a tím přivozovat nikdy nekončící eskalaci sociálních defektů, jako je rozpad rodin, závislosti na opiátech, pouliční násilí, či astronomické majetkové nerovnosti. nakonec prohlédnou i naivní liberálové ve velkých městech přiotrávení propagandistickým jedem bažiny, který proti síle reality přestane dostačovat.    

Obecný dovětek

Chtěl bych všechny vyzvat k urychlenému objednávání popcornu, nebo jiné pochutiny, kterou konzumujete v kině, protože nás, bavících se pozorovatelů, bude stále přibývat a cena popcornu poroste. V historii se opakuje výměna těchto režimů: demokracie degraduje v oligarchii (viz Iron Law of Oligarchy), která je následně nahrazena monarchií. Američané jsou nyní v konečné fázi oligarchické éry. Oligarchie nemůže být nikdy nahrazena demokracií – aby to tak bylo, museli bychom si představit, že síla elektorátu Trumpových příznivců dokáže vstupovat do rovnocenných střetů s levicovou oligarchií představovanou korporacemi, velkými médii a universitami. To se může ojediněle podařit při volbách, které však v oligarchii nejsou o skutečné mocenské distribuci, proto to na změnu kulturního a ekonomického paradigmatu nestačí. Skutečný běh věcí bude určován oligarchií, dokud se celý režim nepromění v monarchii, ve které je ustavena koalice mezi králem a pracujícím segmentem společnosti, jako protisíla aristokracii - teprve tímto může být zajištěna sociální stabilita a spravedlnost. Obyčejní lidé potřebují soustředit svoji sílu v jediném bodě, který představuje král. Bude-li jejich síla naopak rozptýlena v distribuované mocenské síti, v mocenském dělení převáží aristokracie a její zájmy, jak je tomu nyní. Příkon žárovky a laseru může být stejný, světlo žárovky však s věcmi nepohne. Je to soustředěný laserový paprsek, který lze zaměřit a použít jako zbraň. Voliči Trumpa a Republikánů mají ve většině případů správnou intuici umožňující jim rozpoznávat skutečný stav společnosti. Svoji hru však nehrají strategicky. Snaží se porazit papír kamenem, o kterém jsou přesvědčeni, že to jsou nůžky. Hrají pravicovou deontologií proti levicovému utilitarismu. Pravičáci věří v instituce, věří v jejich dobré poslání, zatímco levičáci věří v to, že je možné tyto instituce mocensky zneužít. Také proto je útok davu na americký Kapitol konzervativci i samotným Trumpem obecně odsuzován, zatímco rabování BLM a antify v ulicích amerických velkoměst liberály odsouzeno není (o Trumpově odsouzení tohoto útoku se mnoho lidí nedozví, protože byl Twittrem banován a levicová média takováto jeho prohlášení ignorují). Více o levicovém mocenském utilitarismu zde. Je nutné, aby ten pěkný kámen odložili a vzali do rukou skutečné nůžky, protože jsou tu stohy zahnívajícího, slizkého levicového papíru, který by měli postříhat. A bude to vyžadovat úplný reset všech politických institucí, které jsou vlivem působení fenoménu deep state jako části bažiny již úplně prohnilé, pracují dlouhodobě jen sami pro sebe a jejich oprava je v zásadě nemyslitelná. Nový režim bude nutné budovat prakticky na zelené louce, ale tak už to bývá. V Československu se před 30 lety něco takového také stalo.