Příprava syna na smrt (divadelní hra)

Zodpovědný rodič chápe, že děti je nutné připravovat na nejrůznější situace, které je v životě mohou potkat. Také smrt je jednou takovou situací. 

Otec (Charan): Relativně úspěšný podnikatel v oblasti polovodičů. Lehce prošedivělý pětačtyřicátník. Rozumný. Ve výchově svých dětí liberální.  

Matka (Oslava): Rodině založená žena. Pracuje na půl úvazku jako firemní právnička. S Charanem má děti Cecila a Svorku.

Cecil: Patnáctiletý žák posledního ročníku základní školy. Rád fotí a sleduje seriály. Po základní škole chce jít na elektroprůmku.   

Svorka: Pětiletá předškolačka, která si stále ráda hraje s bábovičkama. Umí už ale i číst a psát.  

--

Je jaro. Cecil před týdnem oslavil patnácté narozeniny, které mu uspořádali jeho rodiče v domě a na zahradě. Byla to velká zábava a sešlo se mnoho Cecilových přátel. Charan i Oslava cítí, že by Cecilovi měli při příležitosti dosažení jeho zletilosti něco důležitého sdělit. Nechali tedy uplynou týden a po rodinném obědě poslali rodiče Svorku hrát si na zahradu a zasedli s Cecilem do obývací místnosti k vážnému rozhovoru.   

Otec: Drahý Cecile, pojď k tátovi. Jsi již patnáctiletý, pevně také věřím, že se dožiješ plnoletosti, a je proto potřeba, abych tě dovzdělal v určité záležitosti, o které možná již něco tušíš, plně si ji ovšem neuvědomuješ. Budu s tebou mluvit jako s dospělým mužem. Dynamické biochemické procesy, které probíhají ve tvém organismu, přestanou být jednoho dne dynamické. Co tomu říkáš?  

Cecil: Asi ti úplně nerozumím táto.

Otec: Zemřeš Cecile. Jako správný rodič ti to chci sdělit takhle z očí do očí. Nepřejeme si to, ani já, ani tvoje maminka, a děláme vše proto, abychom datum tvojí smrti oddálili. Jsme schopni určitým způsobem snížit pravděpodobnost tvého úmrtí z důvodů nedostatečné výživy, či vlivem například působení mrazu. Já zatím dokážu pro tvé energetické potřeby zajišťovat dostatečné množství potravin i střechu nad hlavou. Nejsem ovšem schopen zvrátit opotřebovávání tvého organismu působením času a tvůj osud je proto zpečetěn.

Cecil: Jsem tedy smrtelně nemocný a nelze mě již jakkoliv zachránit?

Otec: Nejsi nemocný, Cecile, alespoň zatím ne. Zachránit tě ovšem přesto nelze. Dlouhodobá statistická zjištění indikují, že průměrná doba dožití v těchto krajích dosahuje u mužů 76 let. Tobě je nyní 15 let a s určitou mírou statistické spolehlivosti ti tudíž zůstává 61 let života. Jde o 22 265 dní života, což je vyjádřeno zhruba 2,5 miliony údery tvého srdce. Každý další úder je pro tebe jedním krokem směrem k rakvi. Každý z těch kroků je relativně malý, nakonec tě ovšem k tvému konečnému cíli dovedou. Chci, abys to věděl a rozmyslel si dobře, jak se svým zbývajícím životem naložíš.

Cecil: Táto, již jsem věděl, že zemřu, když o celé věci tak pěkně vypravuješ, stává se pro mě ono vědomí poněkud palčivé. Moderní lékařská věda ovšem zná způsoby, kterými je možné život prodloužit, není tomu tak?

Otec: Máš pravdu Cecile, a v následujících letech lze v tomto směru očekávat další pokroky. Přesto by bylo neuvážené se jen z tohoto důvodu domnívat, že by mohl být počet úderů tvého srdce vyšší. Ve hře je mnoho neznámých. Netušíme, jaké nemoci v průběhu následujících let vzniknou, zda-li nalezneme lék na rakovinu, jejíž výskyt se neustále zvyšuje a zabíjí stále větší množství mladých lidí, netušíme, zda-li nenastane politická nestabilita jejíž důsledkem bude válečný konflikt, který zabije či zmrzačí miliardy nevinných lidí, jež budou prožívat strašné utrpení a zemřou v děsivých bolestech. Být na tvém místě byl bych raději konzervativní a počítal spíše s životem kratším, než delším.

Cecil: Ach ano, to je pravda, rakovinou byly zasaženi i rodiče mých spolužáků, kteří umírali v doslova v plné síle. Následkem smrti jejich rodičů, upadli tito moji spolužáci do hluboké letargie, se kterou doputovali až na oddělení psychiatrie, jež disponuje aparátem na provádění terapeutických elektrických šoků.    

Otec: Je tu ještě jedna věc, Cecile, a sice neustále se zvyšující sebevražednost, která postihuje i mladé lidi, jako jsi ty. Každým rokem bere stále více kluků a holek ve tvém věku provaz a odchází k nejbližšímu lesu se oběsit na dobře vybrané pevné větvi, jelikož pro svůj život nevidí uspokojující východisko.   

Cecil: To je hrozné. Myslíš, že by mě něco takového také mohlo čekat?

Otec: Samozřejmě, že ano. A pak tu jsou dopravní havárie, vraždy, uhoření, utonutí a udušení. Jsou tu pády a úrazy, jsou tu otravy, uštknutí, předávkování, smrtelná poleptání, popálení, omrznutí…

Cecil: (přeruší otce v půli věty) Už dost! Cožpak člověk nemůže zemřít normálně!

Otec: Jde o to, co myslíš tím normálně. Naznačil jsem ti mnoho příkladů tvého možného skonu. Pokud bychom vycházeli z předpokladu, že se tvá smrt odehraje za podmínek podobných těm současným, pak se jako pravděpodobná alternativa jeví již zmíněná rakovina, ale také srdeční infarkt a mozková mrtvice. V žádném z těchto případů nejde o smrt ideální. Rakovina ještě před usmrcením svojí oběti způsobuje nepředstavitelnou bolest a bezmoc, také infarkt je velmi bolestivý, člověk umírá za plného vědomí a jasně ví, že „to na něj již jde“. Mozková mrtvice leckdy před smrtí způsobuje ochrnutí pohybového aparátu a člověk se při ní zadusí vlastními zvratky.

Cecil: (zjevně nervově velmi pohnutý) Proč to všechno musím projít! Je to nutné!? Bylo to nutné!?

Matka: Milujeme tě Cecile. Věř nám, že je nám to moc líto. Přesto tě nedokážeme zachránit, i když bychom velice rádi.

Cecil: Věděli jste, že mě mým zplozením zabijete, přesto jste to udělali.       

Otec: Je to pravda. A tímto se ti velice omlouváme. Cítili jsme psychologickou či přímo biologickou potřebu stvořit bytost, která ponese náš genetický podpis, ačkoliv jsme moc dobře věděli, že tato bytost za několik desetiletí zemře.

Cecil: Mami (pohlédne na Oslavu), říkala jsi, že mě milujete. Táta ale říká, že jste měli zájem vytvořit vlastního genetického replikanta, abyste dostáli svým fylogenetickým potřebám. Milujete mě jako bytost, či jen sebe a své geny?

Matka: (podívá se na otce a pak na Cecila) Milujeme své geny v tobě, Cecile, tudíž milujeme tebe.

Cecil: Bullshit! (vykřikne cizojazyčné slovo, které zná od svých spolužáků a ze seriálů) Milujete jen své geny bez ohledu na subjektivní potřeby jejich nositele. Existuji pouze jako vehikl vaší genetické informace a moje subjektivita je relevantní pouze ve smyslu vaší genetické manifestace. O lásce k mojí bytosti jako takové by bylo věrohodné hovořit pouze v případě, že bych s vámi geneticky spřízněný nebyl. Pouze kdybych byl vámi adoptovaný a nacházel se ve stavu odsouzenců na smrt bez vašeho přičinění.

Otec: Cecile, jsme vinni. Realizovali jsme tvoji replikaci jako biologické naplnění našeho vrozeného genetického programu, se kterým jsme my sami přišli na svět. Subjektivně, na psychologické úrovni, nám tento reprodukční úspěch přinesl pocit smyslu života, přičemž vědomí tvojí nadcházející smrti nebylo v našem genetickém programu relevantním faktorem, který by mohl náš zájem o tvé stvoření zvrátit. Podřídili jsme je plně fylogenetickým požadavkům jež na nás byly kladeny, aniž bychom do našeho rozhodování zahrnuli morální kalkul. Jsme vinni. Jsme tvoji vrazi. Budiž naším trestem skutečnost, že pravděpodobně zemřeme dříve než ty.

Cecil: Ale já nechci, abyste zemřeli. Miluji vás. A já vás opravdu miluji, v tomto případě nejde o lásku danou genetickou spřízněností, která je základem vaší lásky ke mně respektive k vašim vlastním genům. V mém případě jde o lásku skutečnou.

Otec: Miluješ nás, protože jsme tě vychovali. Miloval by jsi kohokoliv, kdo by tě vychoval a zvýšil tak tvé fitness. Tvoje pozitivní afinita vůči nám má své racionální a zištné opodstatnění, stejně jako naše láska vůči tobě. Nemluvme již proto o lásce. Pověz mi nyní jednu věc – máš zájem, abychom zemřeli dřív než ty nebo ne?

Cecil: Na toto ti neodpovím. Pokud bych i já založil, jako vy při mém plození, mé vyjádření v této věci na procesech podvědomých, které jsou nepochybně řízeny srovnáním mého vyššího reprodukčního potenciálu s vaším již nižším, jakožto determinantu srovnání naší biologické hodnoty, pak bych odpověděl ano. Nechci však nechat převážit tento typ rozhodování. Do celého přemítání je nutné zahrnou kalkul morální. A již vůbec nemám zájem po projevení jakékoliv tendence k retribuci, jakožto očekávané reakci za to, že jste mě zavraždili.

Otec: Můj syn mě těší i rmoutí zároveň. Jak osvícené je jeho rozvažování, a jak těžké je pro mě zjištění, že naše smrt by snad v jeho očích neměla přijít dříve než smrt jeho, viď Oslavo? (podívá se na matku).

Cecil: Co z toho všeho vyplívá pro Svorku?

Matka: Samozřejmě i Svorka za několik desetiletí zemře. Její příběh bude podobný příběhu tvému s tím rozdílem, že u ní konkrétní příčiny její smrti budou pravděpodobně poněkud odlišné. Jako žena bude mít menší inklinaci k nebezpečnému chování, než ty. Proto ji bude méně hrozit smrt při autohavárii, či v rámci jiného zranění. Také se s menší pravděpodobností předávkuje či spáchá sebevraždu. Na druhou stranu jí zase více hrozí smrt bodnou ranou z důvodu napadení agresivním mužem, možná jejím budoucím partnerem, či jako součást znásilnění někým neznámým na ulici, či v rámci válečného konfliktu. Jistě jí víc než tobě hrozí smrt kvůli rakovině prsu nebo ženských orgánů, tobě naproti tomu hrozí rakovina prostaty, takže se to zřejmě víceméně vyrovná. Nejpravděpodobnějším důvodem smrti u ní bude, stejně jako u tebe, infarkt myokardu. 

Cecil: (vzlyká) Nechci aby Svorka takto zemřela.       

Matka: Neboj se Cecile, pravděpodobně ji neuvidíš umírat. Svorka je mladší, než ty, a ženy mají navíc vyšší pravděpodobnost dožití. Až přijde Svorčina velká chvíle, ty budeš již možná přes deset let v rakvi. Ber toto sdělení ale opravdu pouze z hlediska statistické pravděpodobnosti. Nikdy nemůžeme vyloučit to, že Svorka zemře již zítra například pod koly auta nepozorného řidiče nebo přežije, ale bude strašným způsobem zmrzačena.

Otec: To už je život. Viděl jsem již mnoho ohavně zmrzačených lidí, jejichž dny byly vyplněny nikdy nekončící agónií, a kteří se jen modlili za to, aby je milosrdná smrt vyrvala ze spárů jejich utrpení.

Matka: Však proto také máme dojednaný příjem na kliniku ve Švýcarsku (spiklenecky mrkne na otce levým okem). Je dobré být připraven na všechny eventuality a v případě krajní nouze mít zajištěný důstojný exit.

Cecil: Co se má dít na klinice ve Švýcarsku?

Otec: Švýcarsko je země, která poskytuje výhodné podmínky zájemcům o eutanazii. A není to ani příliš drahé. My s maminkou máme dopředu rezervované místo na jisté klinice, která tyto služby zabezpečuje. Víš, nechceme se zbytečně trápit, pokud bychom se dostali do situace, která by byla charakterizována perspektivou nekončící bolesti, upřednostnili bychom tento způsob odchodu ze světa. Je poklidný a bezbolestný.  

Cecil: Pak to tedy znamená, že tento způsob odchodu ze světa je výhodnější a snad i příjemnější, než typy smrtí, které jsi mi ty i máma popisovali. Eutanazie v tomto srovnání vyznívá jako striktně preferovaná varianta. Mohl bych mít na dané klinice rezervované místo i pro sebe, které bych eventuelně také využil? Znovu opakuji a tentokrát rezolutněji – nechci, abyste zemřeli dříve než já.

Otec: Neukvapuj se Cecile. Eutanazie sice představuje snadnější smrt, než je jakákoliv jiná, její nevýhoda ovšem spočívá v aspektech časování. Hrozí riziko, že s lákavou vidinou snadné a bezbolestné smrti dotyčný zájemce podhodnotí potenciál svého dožití a rozhodne se pro eutanazii dříve, než by to bylo bývalo z hlediska míry akceptované bolesti racionální. Ty jsi mladý člověk, nevyzrálý, když ti na této klinice rezervujeme místo, jak se vyvaruješ toho, aby se prchlivost nezmocnila tvých emocí a ty jsi nespáchal sebevraždu dřív než by bylo potřeba?

Cecil: (mračí se) Na začátku našeho hovoru jsi říkal, že se se mnou budeš bavit jako s dospělým mužem. Vylíčili jste mi barvitě, že ať chci nebo ne, moje smrt nějaké blíže nedefinované budoucnosti nastane a nebude to nic pěkného. Zplodili jste mě bez mého souhlasu, jsem výsledkem extrémně primitivního fylogenetického impulzu, kterým jste se nechali ovládnout, čímž jste dali za vznik potřebám, které dříve neexistovali a existovat netoužily. Nyní mi chcete odepřít možnost opustit tento svět způsobem nejlepším možným a dle mých pravidel? 

Matka: Cecile, my opravdu jsme tvoji dlužníci, díky tobě prožíváme pocit smyslu života. Samozřejmě také díky Svorce. Obecně je naší povinností ti vyhovět a tatínek pro tebe místo na klinice rezervuje. Pověz nám ale, nebudeš chtít čerpat služby této kliniky ještě před tím, než se tvé životní utrpení stane nesnesitelným, viď že ne?

Cecil: Nesnesitelná je pro mě představa, že na mě čeká smrt za každým rohem. I na Svorku. I na vás. A nikdo z nás neví, jaká ta smrt bude, zda děsivá nebo ještě horší. Chci žít, ale mám také rád jistotu. Napadá mě následující myšlenka – nesmiřme se s představou, že by mohla nastat situace, při které by někdo z nás žil a jiný už ne, a jeden tak musel oplakávat druhého. Řeknu to nyní zcela otevřeně - pokusme se zemřít společně a využijme pro tyto účely kliniku ve Švýcarsku.

Otec: Rozumím tvému pohledu Cecile. Vidina snadné smrti ve Švýcarsku polapila tvoji představivost způsobem neočekávaným. Moje předchozí námitka ovšem přetrvává – momentálně máme všichni možnost žít spokojeně i nadále, proč se až příliš horlivým plánováním společné smrti připravit o určitou část života, ve které by žitá spokojenost nabývala vrchu?

Cecil: Neznáme ovšem dne ani minuty. Odkládáním jmenovaného aktu hrajeme v kostky se štěstěnou, jež nám může v následujícím okamžiku ukázat záda a někoho z nás nečekaně zabít. Je opravdu rozumné vydávat se vrtkavému osudu zcela na milost? 

Do místnosti se najednou vřítí Svorka

Svorka: Mamí, na zahradě pochodují mrtvoly!      

Matka a Cecil se přiskočí k oknu do zahrady podívat se, co se na zahradě děje, otec poodběhne do blízkého šatníku pro svojí automatickou pušku s upilovanou hlavní. Matka se chytá za hlavu a křičí strachy. Cecil hrůzou zkamení a Svorka se schovává ve skříni. Pak jsou slyšet výstřely z pušky, ze které palí otec rodiny na všechny strany kolem sebe, horečně jí dobíjí a zase pálí. Při tom omylem zastřelí všechny členy svojí rodiny. Jakmile toto zjistí, obrátí hlaveň proti sobě, zmáčkne spoušť a připraví se o život. Opona padá, hra končí.