Brutalita života v České Lípě a okolí

Kombinace výjevů třicetileté války, druhé světové války a současnosti. Jestli se někdo odváží číst, lehce mu pomůže, když se seznámí i s prvním dílem - Kinin se blíží, není to však nutnost.

Výbuchy tankových granátů dopadajících na ležení barona Pumiceho ohlásily příchod nového dne. Noční hlídky ležení ovšem vykonávaly svůj úkol poctivě, kulometná palba nedovolila útočníkům proniknout hlouběji do ležení a způsobit větší škody. Museli se proto stáhnout zpět do obléhané pevnosti Niobara. Patová situace převládala již zhruba týden. Baron Pumice povolal k obléhání této pevnosti poblíž Mladé Boleslavi patnáct svých tanků. V obléhání Niobary byl podporován ještě pěti tanky patřícím žoldákům kolem Golema Černé ruky. Měli také několik děl, houfnic a minometů, zdálo se však, že tato síla k prolomení obrany nestačí. K tomu by bylo třeba ještě alespoň dvou vertibirdů, jenž ovšem zatím nebyly k dispozici, jelikož je baron momentálně používal k obraně proti nenadálému útoku na své město – Českou Lípu.

--

„Chceme krev proradných zrádců z České Lípy!“ burcoval své poddané rychtář Freddy Krueger. „Vrhněte se na ně a nikoho nešetřete!“ zvolal, načež se na deset tuctů rolníků se samopaly a plamenomety rozběhlo směrem k městu se záměrem smést všechny překážky, vyplenit sýpky města a ukořistit vše, co by mohlo mít nějakou cenu. Krátce poté se vznesly z města do vzduchu oba baronovi vertibirdy a začaly střílet do přibližujícího se davu. Proti nim byla zahájena palba z lehkých děl umístěných na korbách pick upů jedoucích za běžícími rolníky.

Kinin se svým mužstvem vyčkával ukrytý v nedalekém lesíku a pozoroval, na kterou bojující stranu se obrátí válečné štěstí, aby se k ní přidal a mohl se podílet na následném drancování. Bude-li dav rozstřílen, vyrazí do Střevlíkova, Kočičkova a Páskova, odkud lidé pocházeli, a zmocní se tam všeho, co půjde. Podaří- li se sestřelit vertibirdy, vyrazí na Českou Lípu. Všiml si z nenadání, že z opačného konce města, než odkud probíhal útok, se právě vydal konvoj asi patnácti jeepů s přívěsy jeho nejbohatších obyvatel, kteří zjevně ztratili víru v úspěch obrany města a vydali se se svým majetkem na útěk do vzdálených krajů. Tito zámožní lidé byli chráněni jen dvěma vozidly bojové pěchoty. Vydal svému mužstvu povel vyrazit oklikou za ujíždějícím konvojem. V té době ovládal již pět tanků a jeho vedení podléhalo dvacet po zuby ozbrojených a všehoschopných banditů.

--

Baron Pumice přecházel po svém velitelském stanu. Byl oděn v temně rudém kabátci střiženém podle polské módy se zlatými knoflíky. Límce zdvižené a na hlavě šlechtický klobouk s červeným kohoutím perem. Při pohledu průzory do stanu to vypadalo, jakoby uvnitř hořel oheň! Do stanu přicházel Golem Černá ruka, těžký muž, přes jehož obličej vedla dlouhá a hluboká jizva způsobená před lety úderem sekyry. Úder byl tlumený, proto jej Golem přežil, přišel při něm ale o levé oko. Lidé, kteří viděli Golema poprvé, si nikdy nebyli jisti tím, zdali vidí člověka nebo obživlou, šklebící se mrtvolu. Jeho levou paži zdobilo tetování kostí a lebek, na pravé se odehrával boj hadů, zombií a ještěrů.

„Přišel jsem při těchto bojích už o dva tanky a čtyři muže!“ praštil Golem rukou do stolu, „Kde je ta slíbená snadná kořist?“

„Jsou opevnění líp, než to vypadalo, ale vím co udělat. Zavoláme pro Kinina. Pomůže nám, když mu přenecháme něco z lupu.“ měl ve věcech jasno Pumice.

„To je pitomost. Kinin je neřízená střela a nikdy nevíš, co udělá. Když ho přivoláme, snadno se stane, že ztratíme všechno.“

„Nemáme jinou možnost. Nemohu stáhnou zbytek obrany z České Lípy, když na ni zaútočila vesnická chamraď. S našimi stávajícími silami obranu pevnosti neprorazíme a odtáhnout oddut by byla velká škoda, když jsme do dobytí pevnosti vložili již tolik úsilí a máme ji téměř na talíři. Kinin se vždy projevil, jako dobrý spojenec, není důvod mu nevěřit.“

V tom začala polní vysílačka signalizovat přicházející zprávu. Pumice otevřel spojení. Mluvil Goldman, konšel České Lípy:

„Barone. Máme špatné zprávy. Obrana města je téměř prolomena. Byli jsme nuceni i s ostatními měšťany uprchnout zadní branou. Nabrali jsme velkou část pokladů s sebou, mnoho zlata ale zůstalo ve tvém domě. Neručím zato, že tam zůstane. Krueger sebral chudinu už z pěti vesnic, rozdal jim samopaly a plamenomety. Poté, co vyhubí lůzu, která ve městě zůstala, budou chtít vyrabovat úplně vše.“

„Je šance město a zbytek pokladu ještě zachránit?“ zajímal se Pumice.

„Ano, to bys ale musel přijet plně vyzbrojen a alespoň s patnácti tanky.“

„To taky udělám. Pokračujte směrem k Niobaře, vyrazím se svým mužstvem na Lípu a potkáme se na půli cesty.“

Jak baron řekl, tak také provedl a vydal se na Lípu. Golem Černá ruka dostal pokyn setrvat se svými žoldáky v ležení a i v tomto oslabeném postavení hlídat pevnost, dokud se baron nevrátí posílený také Kininovým mužstvem. Všichni společně pak zasadí pevnosti poslední smrtelný úder.     

--

Do podzemní štábní místnosti se začali scházet důstojníci. Bylo to srdce celé pevnosti Niobara. Její lustr byl provedený z lebek a kostí, na stěnách byly připoutány prapory s hákovými kříži a mezi ně byly umístěny obrazy s podobiznou Adolfa Hitlera – duchovního guru pevnosti. Takovýchto nacistických enkláv vzniklo v Čechách již několik. Nebyly však součástí žádné větší nacistické organizace, šlo o na sobě nezávislé jednotky podobné náboženským sektám, náboženstvím byl v jejich případě ortodoxní militarismus.

„Síla naší pevnosti každým dnem slábne“ promluvil mladý poručík Gáj na setkání důstojníků Niobary po ranním protiútoku na Pumiceho ležení. „Nepodařilo se nám obležení prolomit. Naši nepřátelé mohou snadno doplňovat své zásoby z okolního kraje, zatímco my jsme závislí na rezervách, které tu máme. Před několika dny padl můj otec plukovník Kaddáfí i další zkušení důstojníci. Myslím, že naše situace je beznadějná. Musíme se pokusit získat spojence zvenčí. Navrhuji vyslat zprávu Kininovi. Pomůže-li nám, pak máme stále šanci vyváznout.“

„Kininovi? Tomu zločincovi? Můžeme na tom být vůbec tak zle, abychom se spojovali s těmi úplně nejhoršími, kteří v těchto krajích žijí?“ ozval se nesouhlasně poručík Graham.   

„Ty blázne! Všichni jsou zločinci. My jsme také zločinci. Cožpak jsi zapomněl, jak vykořisťujeme obyvatele okolních vesnic, kteří nám musejí odvádět podíly ze svojí úrody? Zapomněl jsi, kolik poprav nespokojenců u nás v Niobaře proběhlo? Nebo si myslíš, že nákup otrokyň pro pevnostní harém od arabských obchodníků byl projevem milosrdenství?“ vysmíval se Gáj. „Nene, jsme tu všichni stejní. A nikdo jiný, než Kinin nám nepomůže. Jediná další silnější skupina je až v Boleslavi, s tou ale počítat nemůžeme. Otec s nimi měl nějaké nevyřízené účty. A pak je tu samozřejmě další Nacistická enkláva Ganzberg, ta je ale až u Pardubic, dojet sem přes zdivočelé Čechy by pro ně byl až příliš velký risk, mají navíc svých starostí až nad hlavu“  

„Co vlastně můžeme Kininovi za jeho pomoc nabídnout?“ zajímal se další důstojník, kterého Gájův návrh zaujal.

„Pevnost, naše služby a naši věrnost. Je to lepší, než smrt či život v otroctví, který by nás jinak čekal.“ odpověděl Gáj.

Nato se ozval výstřel. To si poručík Graham prostřelil hlavu. Nebyl ochoten smířit se ani s jednou naznačovanou variantou. Než život v Kininových službách, to už raději smrt z vlastních rukou.

--

Kininovi tanky již téměř dostihly utíkající měšťany z České Lípy, zrovna chtěl vydat povel k zahájení palby na ně, když v tom na horizontu zahlédl mohutnou tankovou formaci barona Pumiceho. To by byl až příliš silný soupeř a Kinin pochopil, že musí začít hrát opačnou roli. Nikoliv pronásledovatele, ale ochránce. Konvoj jeepů zastavil, načež jej dojela Kininova i baronova tanková skupina. Baron se pozdravil s Goldmanem a obrátil se na Kinina. Ten zvolal:

„Příteli barone. V jaké neblahé chvíli se setkáváme. Již několik dní se potýkám v šarvátkách se zdivočelými skupinami vesničanů ze Střevlíkova, Kočičkova a Páskova, což mě přivedlo až na okraj České Lípy. Zde jsem se setkal s jejich největší tlupou chystající se napadnout tvé město, nemohl jsem se s ní ale utkat přímo, protože nejsem dostatečně vyzbrojen. Podařilo se mi však zneškodnit jednu jejich odkloněnou skupinu, která se vydala pronásledovat zde prchající velevážené měšťanstvo. Vydal jsem se pak za pány a dámami, abych je v případě nouze znovu ochránil. Je nebezpečné putovat těmito kraji bez náležité ochrany.“ Na Kinina, který když nemusel, tak celé dny nepromluvil ani slovo, byla toto nezvykle dlouhá řeč. Vše, co řekl, byla však lež, jako věž. Kinin se do žádných bojů v posledních týdnech nezapojoval. Věděl, že se něco děje, že se stanou velké věci, a vyčkával, aby se v pravý čas přidal na správnou stranu.

„Kinine! Vyslovuji ti hluboké díky.“ opáčil baron. „Tito lidé jsou moje rodina a moji přátelé, nezůstanu ti nic dlužen. Nabízím ti spolupráci na dobytí Niobary. Jestli můžeš, doprovoď panstvo do ležení u pevnosti. Je nyní zajištěno žoldáky Golema Černé ruky. Já se nejprve vypořádám s chudinskou svoločí drancující Českou Lípu, načež se přidám k vám oběma. Společně pak dobijeme Niobaru a rozdělíme si její bohatství spravedlivým dílem.“

„To je rozumná řeč barone. Přistupuji na tvůj návrh. Doprovodím měšťany bezpečně k pevnosti, kde na tebe počkáme.“

S tímto se přátelsky rozloučili. Baron se vydal na Lípu a vzal sebou také obě dvě vozidla bojové pěchoty, která jela původně s průvodem. Kinin zaujal se svým tankem první místo v konvoji, zatímco jeho tanky ostatní jely na konci, a vydal se s měšťany k Niobaře.

--

Po půl hodině cesty, když zrovna projížděli krajinou sevřenou mezi několika travnatými kopci, Kinin zastavil svůj tank, otočil věž o 180 stupňů a Tulipán namířil její dělo na následující vozidlo, což byl Goldmanův jeep.

Kinin zavolal: “Vystupte všichni z rukama nad hlavou ze svých automobilů!“

„Zrada! Zachraň se, kdo můžeš!“ zakřičel Goldman na své přátele, pokusil se svůj vůz stočit s cesty a ujet. Nato mu Kinin obratem prostřelil svojí pistolí hlavu a Goldman padl k zemi. Nastala vřava. Někteří měšťané vyskákali z aut a rozběhli se po širokém okolí, jiní dupli na plyn a vydali se se svými jeepy do okolních kopců a polí. Kulometčíci Kininových tanků neotáleli a rozehráli na své nástroje svoji dobře nacvičenou krvavou symfonii. Mezi nebohými měšťany bylo také množství mladých dívek, po úvodní kulometné střelbě proto vyskákali bandité z tanků a začali utíkající děvčata chytat jako divou zvěř, jejich rodičů, pokud ještě žili, se pak zbavovat střelbou z ručních zbraní. Kininovou největší starostí byla opuštěná auta a přívěsy. S Vávrou a Tulipánem je začali prohledávat. Z toho, co nalezli, jim přecházel zrak. Byly to měšce zlata a stříbra, šperky a drahé kamení, sošky vyřezané z pravé slonoviny a další vzácnosti. V jednom z aut objevili ozdobnou pancéřovou pěst vykládanou safíry, v jiném zase několik obrazů starých Mistrů. Lup byl skvostný a velkolepý. To vše přenesli do velitelského tanku, načež ještě Kinin vytáhl kleště a vytrhal mrtvému Goldmanovi všechny jeho zlaté zuby.

Hon na měšťany pomalu končil. Několika málo z nich se podařilo uprchnout do okolních lesů, většina byla mrtvá. Mrtvoly se povalovaly, kam se člověk podíval, na všechny strany od silnice. Bandité chytli sedm mladých děvčat, s čímž byl Kinin spokojen. Dívky bylo možné výhodně zpeněžit jako otrokyně, či si je ponechat pro vlastní potřeby, jako užitné aktivum. Zůstalo jim také na deset nepoškozených jeepů. Toto byl zatím nejvýnosnější podnik, který doposud v životě Kinin uskutečnil. Začalo mu pomalu docházet, že se právě stává jedním z nejmajetnějších lidí těchto krajů. Podobným bohatstvím se v těchto končinách může pyšnit jedině plukovník Kaddáfí a baron Pumice, možná to však už neplatí, protože jsou oba dva vyčerpáni vzájemnými boji a na Pumiceho navíc útočí chudina vedená Freddym Kruegerem, která ho možná již nadobro ožebračila. Kinin přemýšlel, jak a kam celé bohatství ukrýt, a jak jej co nejlépe využít. Věděl, že krajem budou za nedlouho procházet obchodníci se zbraněmi, vypadá to, že si pořídí pěknou výbavičku. Kinin se svoji skupinou opouštěl místo nenadále smrti mnoha lidí a nenadálého zbohatnutí lidí jiných.

Jakmile zmizel z dohledu, seběhly se sem hyeny a slétli supy, na něž nyní konečně přišla řada.

--

Z Niobary vyrazily vedlejší branou dvě terénní motorky, jejichž řidiči měli za úkol nalézt Kinina a vyřídit mu vzkaz současného vedení pevnosti, kterým byla nabídka k jejímu převzetí výměnou za její záchranu. Početní stav mužstva Golema Černé ruky, který byl momentálně jediným obléhatelem pevnosti, neumožňoval její úplné obklíčení, proto měli motorkářští vyslanci slušné šance na průnik do vnějšího světa. Jeden ze strážců si jejich jízdy sice všiml, načež za nimi byly poslány dvě terénní vozidla, svižným motorkám se však poměrně snadno podařilo zmizet svým pronásledovatelům na lesních cestách. Jezdci nevěděli, kde přesně Kinina hledat, nemělo by být ale problém se na Kininovu polohu doptat někde ve vesnicích.

Vesnický kolorit vypadal jinak, než obvykle. Vsi byly nezvykle vylidněné, vidět v nich bylo zejména staré lidi, ženy a děti, které po projíždějících motorkách házeli kameny – drzost, jež se dříve nevyskytovala. Dospělí lidé se s nimi zcela odmítali bavit, když se jich dotazovali na zprávy o Kininovi. Jezdcům nakonec došlo, že vesničany dráždí to, že pocházejí z pevnosti, což prozrazovaly jejich černé uniformy ozdobené ocelovými znaky lebek a kostí, a s návleky na rukávech s vyobrazením hákových křížů. Převlékli se proto z uniforem do civilního oblečení a pokračovali v cestě. Na silnicích se stále častěji objevovaly hororové obrazy děsu a utrpení. Míjeli vztyčené kříže, na kterých byli ukřižováni movitější obyvatelé obcí s celými svými rodinami, někteří ještě dokonce dýchající. Potom dorazili k místu zvaném Černá mýtina, na kterém bylo shromážděno na pět set bezzemků, mnoho z nich mávalo otesanými holemi, na kterých byly nabodnuty lidské hlavy. Ke všem promlouval nějaký člověk z vyvýšeného místa:

„Obraťme náš spravedlivý hněv vůči těm, kteří jsou příčinou našeho útlaku. Samozvaných pomahačů mocipánů jako jsou baron Pumice nebo plukovník Kaddáfí. Freddy Krueger se již statečně chopil zbraní a vydal se přímo proti baronovi na Českou Lípu. My budeme dál procházet vesnicemi a vyřídíme si to se sedláky! Brzy dosáhneme i České Lípy, když pomůžeme Kruegerovi, padne nám město snadno do rukou a budeme pak moci začít spravedlivější svět a spravedlivější život!“        

Odpovědí mu byl nadšený ryk, ze kterého za nedlouho vystoupl srozumitelný jednohlasný pokřik: „Smrt všem!“. Dav se vydal směrem k další vesnici, kde si hodlal s movitými lidmi vyřídit své účty. Vypadalo to na masivní selské bouře, při kterých poteče krev proudem. Motorkáři neriskovali delší setrvávání v těchto místech, otočili se jiným směrem a dupli na plyn.

--

Baron Pumice vjížděl se svým tankovým vojskem na hranice obsazené České Lípy. Jeho tanky měly povel střílet na všechny strany, a na vše, co se pohne. Tanky byly doprovázeny pěchotou, která měla čistit dům po domu od ozbrojených vesničanů, kteří je obsadili. Baronovi muži byli lépe ozbrojeni a lépe vycvičeni, vesničanů však bylo víc, měli výhodu již dobytého města a z oken obsazených domů dobře viděli, kdo se kudy blíží. Z oken metali granáty na přijíždějící tanky a stříleli na příchozí vším, co měli. V ulicích města postavili vesničané barikády, na které umístili všechna děla. Freddy Krueger, který si v baronově domě nakradl pytel plný zlata, neměl v úmyslu se města vzdát. Strhla se divoká palba mezi tanky a děly na barikádách, doprovázená střelbou z lehkých zbraní a plamenometů z obou stran. Město se hroutilo, ani po hodině intenzivních bojů však žádná ze stran nebyla schopna postoupit kupředu. Freddy Krueger zaznamenal, že vítr se obrací proti útočníkům, a to mu otevřelo prostor k tomu, aby provedl svůj záložní plán, jímž měl být plynový útok. To bylo Freddyho eso v rukávu a zároveň jeho velké tajemství. Když před časem plánoval svůj útok na barona, nechal z jedné z vesnic „zmizet“ její nejvzácnější komoditu, kterou bylo několik mladých dívek, jež s obchodníky se zbraněmi tajně vyměnil za několik vleček lahví s nervovým plynem yperitem. Zmizení těchto děvčat posléze vysvětlil jako čin nelidského barona Pumiceho, což mu pomohlo zmobilizovat proti baronovi vášně vesnického davu, který následně využil pro dobývání České Lípy.

Nadešla příhodná chvíle k otevření plynových lahví. Ve městě je tato operace velmi nebezpečná, jelikož není nikdy zcela jisté, jak se bude točit vítr, za risk a smrt několika bojovníků z jeho strany to ale stálo. Hustý plyn se nesl na útočící tanky, které náhle přestaly střílet, zatímco z jejich útrob byly slyšet dávivé zvuky. Mnozí tankisté i sám Baron Pumice však měli plynové masky a plyn jim neublížil.

Plyn se nesl dál za město, na místa, kam zrovna dobíhal mohutný dav tvořený spodinou, která před příchodem sem lynčovala všechny sedláky z předchozích vesnic. Dav hodlal vpadnou baronovi do zad a zneškodnit tak jeho útok, nikdo z této tlupy ale žádné masky neměl, mnoho lidí se proto dávilo, naříkalo a padalo mrtvých k zemi. Krueger věděl, že plyn zasáhne jak Pumiceho, tak dav, který mu chtěl pomoct. Věděl ovšem také, že by se se svými novými spojenci pak musel dělit o válečnou kořist, a proto pro něj bylo výhodnější se jich spíše zbavit.

V tom zpoza obzoru vylétli tři vertibirdy, které zahájily kulometnou palbu, jak do davu v poli, tak na pozice barona Pumiceho, ale i na městské území držené Freddym Kruegerem. Po kulometné palbě začaly z vertibirdů padat ve velkém počtu bomby a to opět na všechny bojující strany. Nebylo zcela jasné, komu tyto stroje patří. Mohlo se jednat útok nařízený z Mladé Boleslavi, či akci nějaké nové, zatím neznámé ozbrojené skupiny, která měla zájem si to vypořádat se všemi.

 --

Motorkáři podali vysílačkou zprávu do pevnosti o začínajících selské bouři, která se valí na barona Pumiceho, bude ale dříve nebo později ohrožovat i nenáviděnou pevnost a vydali se dál. Po nějaké době cestování zahlédli tankový průvod doprovázený několika jeepy, za jedním z nich byla připojena klec s polapenými dívkami. To musí být Kinin, seznali a převlékli se zpět do uniforem. Dojeli pak k vedoucímu tanku a předali požadovanou zprávu:

„Kinine. Přijíždíme z pevnosti Niobara s návrhem od jejího současného velitele poručíka Gáje, syna zemřelého plukovníka Kaddáfího. Jsme obléháni žoldáky Golema Černé ruky, k nimž se připojí i vojsko barona Pumiceho. Je možné, že nevydržíme. Pomoz nám výměnou za vedení pevnosti, přičemž si její původní udrží svůj současný status. Můžeme společně vládnout nad okolními kraji.“

„Tak Kaddáfí je mrtev.“ Pomyslel si Kinin. Mít zázemí pevnosti by se mu ovšem velmi hodilo, když má teď uloupený poklad. Sám už na ni pomýšlel. Musel by tak ovšem bojovat po boku Golema Černé ruky, baronova spojence, či snad samotného barona, což bylo nemyslitelné, vzhledem k tomu, co mu udělal. Gájův návrh je mnohem výhodnější.

„Dobře, vyslanče. Míříme tedy do pevnosti. Bude nutné prolomit línii Golemovu. Počítám s podporou z pevnosti. Podej o tom zprávu Gájovi.“

Vydali se na cestu. Než stihl vyslanec navázat spojení s pevností a informovat o splněném úkolu a nutnosti koordinovat průlom Golemovi línie, sama vysílačka začala signalizovat příchozí signál. 

„Tady Gáj.“ zaznělo vyslancovi navázané spojení vedené přímo do jeho motorkářské přilby. „Nastala změna situace. Dostali jsme jednorázovou podporů tří vertibirdů z Ganzbergu, které úspěšně zaútočily na Freddyho Kruegera, barona Pumiceho i celé tažení bezzemků. Způsobily v řadách všech našich nepřátel velké ztráty. Neobáváme se, že by baron mohl pokračovat v obléhání pevnosti, není ani jisté, zda-li vůbec útok přežil. Jediný, se kterým se musíme ještě vypořádat, je Golem Černá ruka. K tomu ale Kinina nepotřebujeme, zvládneme to nějak sami. Přestaňte Kinina hledat a vraťte se do pevnosti!“

„Gáje, to nám říkáš pozdě. Už jsme Kinina našli a předali mu původní zprávu. S návrhem souhlasil. Jsme na cestě do pevnosti i s ním.“

„Zastavte ho nějak. Ať si jde po svých, kam chce. My ho tu nechceme.“ vydal nesnadno splnitelný povel Gáj a ukončil spojení.

Motorkáři předjeli celý průvod, který za nimi zastavil. Jeden z nich zvolal na Kinina:

„Kinine. Děkujeme Ti za prokázanou spolupráci. Tvoje další pomoc již ale nebude nakonec třeba. Ať štěstí provází všechny tvé další kroky a bohatstvím naplní se tvůj život. Sbohem.“ dopověděl. Oba pak otočili své motorky a chtěli co nejrychleji odjet. Než to však stihli učinit, stihla každého z nich kulka z Kininovi pistole mířená přímo do čela.

--

Poté, co se Kinin dozvěděl o zničujícím útoku vertibirdů u České Lípy znovu přehodnotil svůj plán. Pomsty barona Pumiceho se již nemusí příliš obávat. Vydá se na pevnost, dokoupí zbraně, spojí se Golemem Černou rukou a společně ji dobijí. 

U pevnosti se přátelsky pozdravil s Golemem, který netušil, že ještě před krátkým časem na něj hodlal s podporou pevnosti zaútočit, až že od doby, co se naposledy bavil s baronem, Kinin několikrát vyměnil své spojence za nepřátele a obráceně.

„Tak jsi tu“ řekl Golem. „Vidím, že máš docela pěkný průvod, nevím ale, zdali to bude na dobytí pevnosti stačit. A kde je baron?“

„Nemusíš se strachovat. Zbraní bude brzy mnohem víc, za pár dní budou krajem procházet obchodníci se zbraněmi. Hodlám toho mnoho dokoupit. Baron byl zničen v České Lípě. Nezvládl nápor svých nepřátel.“ Vylíčil tentokrát poměrně pravdivě situaci Kinin, svůj útok na Českolipské měšťany ovšem samozřejmě taktně zamlčel.

Rozbil se svými bandity tábor hned vedle tábora Golemova. Věděl přesně, co bude provádět do doby, než se v kraji vyskytnou obchodníci se zbraněmi. Byl informován, že vesničané z okolí jsou velmi silně podnícení proti jakékoliv vrchnost, která se zde ustavila, od barona Pumiceho a plukovníka Kaddáfího až po sedláky v jednotlivých vesnicích. Bude-li chtít mít po dobití pevnosti v okolí loajální obyvatelstvo, musí na tom začít pracovat hned teď. Pokusí se stylizovat se do role zachránce před baronem, plukovníkem i sedláky. Měl celkově velmi špatnou pověst, lidé ovšem rychle zapomínají. Počítal s tím, že když si je nezíská přímo, budou mu nakloněni alespoň v intencích pravidla: „nepřítel mého nepřítele je můj přítel“. Vzal si Tulipána jako řidiče, také jeden doprovodný tank, sedl na jeep a začal objíždět okolní vesnice. Golem Černá ruka nad tím jenom kroutil hlavou.  

„Přichází svoboda!“ halekal vždy Kinin. „Podařilo se mi ukončit nadvládu barona Pumiceho a smrt z mých rukou nalezl také další tyran - plukovník Kaddáfí. Ve vzdálené vsi Nechlebov jsem svrhnul tyrana sedláka Švorma. Brzy padne celá pevnost a pak konečně rozhostí se klid a pohoda nad těmito kraji! Postarám se o to, abyste byli chráněni před výboji všech dalších samozvaných přivandrovalců! Společně nám bude dobře všem!“

Tato slova měla velký účinek a to v každé vesnici, kde je pronesl. Lidé se smáli, mávali na Kinina a někdy mu dokonce provolávali slávu. Naštěstí pro něj, vesnice, kde způsobil vesničanům nejvíce bolesti, jako například v Nechlebově a Chudákově, byly daleko a zprávy o tom, jak zahubil rodinu Anky a Arneho nebyly příliš rozšířené.

--

Tyto „spanilé jízdy“, které konal den za dnem, vynesly Kininovi v okolí značnou popularitu. Začal být považován za člověka, který rozumí problémům zemědělného lidu a dokáže se vypořádat s nenáviděnými mocipány. Dokonce se mu pro svůj „boj za svobodu všeho lidu“, jak nyní svému nemilosrdnému tažení za bohatstvím a mocí začal říkat, podařilo získat dvacet nových rekrutů. Boj s pevností nebylo moc cítit, Gáj nepodnikal žádné výpady proti ležení, pouze tu a tam vypálily pušky každého z táborů na protistranu salvu či dvě, nebylo to ovšem příliš účinné. Kinin s mohutenější střelbou spíše otálel, nechtěl vyprovokovat Gáje k výpadu před tím, než dokoupí potřebný válečný materiál. Vidu ani slechu nebylo po baronovi Pumice. Kinin poslal na výzvědy k České Lípě dvě motorky. Zvědové se vrátili se zprávou, že město je zcela zdemolované, bez obyvatel a všude kolem se válí mrtvoly. Pumice, pokud přežil, se patrně vydal se zbytkem svých lidí pryč z těchto krajů. Freddy Krueger je ve Střevlíkově a kuje další plány. Kinin cítil, že z Kruegera se dříve nebo později vyklube jeho další rival, momentálně to však nebylo aktuální. Jednoho dne konečně dostal od předsunuté hlídky zprávu o tom, že obchodníci se zbraněmi putují krajem.

Vyrazil s celým svým průvodem obchodníkům v ústrety. Golem neměl žádné prostředky, za které by mohl cokoliv nakoupit, proto se za obchodníky s Kininem nevydával. Obchodníky doprovázel silný konvoj deseti tanků. Setkali se uprostřed neobydlené krajiny a začali vyjednávat. Část Kininova pokladu vystačila na koupi deseti tanků, velké zásoby munice, několik děl, nové samopaly a minomety. Kinin nabídl k prodeji také uloupené dívky. Po přihození ještě několika drahokamů se nakonec domluvil na koupi svého dávného snu – vlastního vertibirdu.    

Část zboží přijal výměnou za protihodnotu okamžitě, vertibird a tanky měly být dopraveny z Prahy hned den další, jak se také stalo.

--

Pilotování vertibirda dostal na starosti všeuměl Tulipán, který měl s řízením takového stroje zkušenosti již z minulosti. Bombardování pevnosti ze vzduchu mělo být základním pilířem útočného plánu. Před samotným bombardováním měla být ještě pevnost podpálena, mužstvo proto připoutalo k vertibirdu kontejnery naplněné leteckým benzínem, které Tulipán při průletech nad pevností rozprašoval. Těchto dovážek bylo provedeno hned několik, aby bylo jisté, že je pevnost pokropena důkladně. Obránci pevnosti, kteří již pochopili, co se chystá, naprosto nestíhali všechna politá místa očišťovat. Při posledním dosedu naplnil Tulipán vertibirda bombami a přibral také banditu Radka, který měl plnit úlohu bombového vyhazovače. A pak to celé začalo naplno. Vertibird se opět vznesl a když dosáhl polohy nad pevností, začaly z něj ve velkém vypadávat bomby, které po dopadu vybuchovaly a zapalovaly rozlitý benzín. To byl signál k zahájení bombardovaní pozemního. Všechny houfnice a děla, rozmístěná kolem pevnosti, spustily palbu na plné obrátky. Pod jejich střelami se daly do pohybu na pevnost také tanky ze všech stran, které dělostřelecký a vzdušný útok doplňovaly vlastní intenzivní střelbou. Tomuto nevídaně zuřivému úderu dokázali obránci odporovat jen chabě. Pevnost hořela a hroutila se pod dopady výbušnin všeho druhu, pozice obraných děl byly rozdrceny, takže za nedlouho obranná střelba zcela ustala. Jediná nezasažená místa pevnosti byla hluboko v podzemí, kam se všichni doposud žijící obyvatelé pevnosti také stáhli.

To již Kinin ve svém tanku rozstřílel hlavní bránu pevnosti a vtrhnul se svým vojskem dovnitř. Na povrchu již nebylo s kým bojovat, v podzemních útrobách pevnosti, kam bandité i nově získaní vesničtí rekruti vtrhli, se ovšem několik divokých přestřelek odehrálo. Nejhlouběji pak narazili útočníci na zbytek mužů posádky včetně velitele Gáje, kteří měli všichni ruce nahoře, také jejich ženy a děti a kromě toho i celé osazenstvo pevnostního harému.

Tím byla pevnost s konečnou platností dobyta. Oheň byl uhašen, zajatci byli vyvedeni na povrch, prohledáni, odzbrojeni a shromážděni do houfu hlídaného deseti ozbrojenými bandity.

„Co bude dál?“ zeptal se Golem. „Chci svůj podíl na podniku, ale zůstalo tu vůbec něco, co má cenu?“    

„Gáje, kde jsou vaše peníze? A žádné hry.“ obrátil se Kinin temně na poručíka.

Ten odpověděl: „Ve velitelské místnosti, za čelním obrazem Hitlera“  

 „Ukaž nám je.“ řekl Kinin, namířil na Gáje pistoli a vydal se za ním následován Golemem a Tulipánem.

Gáj nedělal problémy. Zavedl dobyvatele na žádané místo a vše jim vydal. Golem měl nejdříve od barona a pak od Kinina slíbenou pětinu, která nevypadla vůbec špatně. Kininova nabídka byla nakonec ještě rozšířena. 

„Goleme, pevnost není nenávratně zničena. Tam venku je teď život hodně bídný. Chci to tu opravit a usadit se tu. Potřebuji zástupce. Zůstaň tu také. Spojme naše tlupy a staňme se věčnými pány těchto krajů. Bereš?“

Nabídka byla až příliš lákavá a Golem ji přijal. Druhým zástupcem se stal věrný Tulipán.

--

Po návratu na povrch zažili něco velmi nečekaného. K pevnosti přibíhal ze všech směrů velký dav jásajících vesničanů provolávající slávu Kininovi a také hesla jako: „Svoboda!“ a „Dostal co si zasloužil!“ [myšleno Kaddáfí a Gáj]. Prvotním instinktem Kininovým bylo poslat proti přibíhajícímu davu tanky, či jej rozmetat dělostřelectvem a chalupy těchto lidí posléze zapálit. Ihned si však uvědomil, že tyto lidi bude ještě potřebovat a jako novopečený lidový hrdina může nyní získat jejich naprostou poslušnost. Na znamení přátelství měl nyní ukázat souznění s vesničany a promluvit k davu o nově získané svobodě, či se alespoň zasmát. To ovšem neuměl. Místo smíchu zkřivil obličej do nechutného šklebu prozrazujícího pouze pohrdání všemi a vším. Spodina unášená vítěznými pocity si toho však ani nevšila. Dav se shromáždil kolem pevnosti, někteří odvážlivci vstoupili i do ní. Mnoho lidí vyjadřovalo Kininovi oddanost.

„Nechť samotný spasitel Ježíš z Nazaretu přes hory a doly se k tobě doplazí, aby mohl políbit podrážku tvojí boty zablácené.“ popustil uzdu svojí devótnosti podkoní Vojta. 

„Tys světlo, tys naděje, tys spása lidu vezdejšího Kinine, moudrý a statečný rytíři a bojovníku boží, který  Boha samotného svými činy přešlechetnými hrubě zahanbil.“ přišel se svoji troškou do mlýna kovář Leopold Barnet.

„Kinine, ty samotného Hospodina jmi se na stolici nebeské nahradit. Bůh nechť se ti stane sprostým čeledínem posledním, který hnůj zatuchlý ve stájích tvých kydati bude.“ triumfoval nakonec všechny farář Kopfrkingl.

Golemovi Černé ruce, který moc dobře věděl, co je Kinin ve skutečnosti zač a celému divadlu přihlížel, začaly údivem vytékat na jeho krví potřísněný oděv sliny. Faráře za nějakou dobu učinil Kinin svým pobočníkem pro řízení venkovských nálad.  

Epilog

Život v pevnosti dostal za několik dní určitý řád. Mužští zajatci byli všichni popraveni, jak si žádal obyčej. Nemělo smysl riskovat jejich případné snahy přemoci stráže, utéct a kout pikle. Ženy popravených vojáků a jejich děti se staly Kininovými otroky. Tyto ženy měly většinou přes třicet let a jejich sexuální hodnota byla proto nulová, hodily se ovšem dobře na opravné práce v pevnosti a stejně tak i jejich děti. Na opravách se podílely i mnohem cennější ženy harémové, jelikož pracovní síly se silně nedostávalo. Po dokončení rekonstrukce zaujmou své původní zařazení nebo budou prodány obchodníkům se zbraněmi. A pomáhali samozřejmě také vesničané, ti ovšem ne zdarma, ale výměnou za nuzáckou mzdu. 

Jednoho dne vynesl Kinin z velitelské místnosti všechny prapory s hákovými kříži a také obrazy s Hitlerovou podobiznou a všechno to na dvoře pevnosti spálil. Hodlal sloužit jenom jednomu pánovi a sice sám sobě.