Čas adventní nadešel

13. 12. 2018 8:52:21
Poněkud depresivní lyrická povídka. Povídku lze předčítat u štědrovečerní tabule před rozbalováním dárků.

Josef procházel městem.

Viděl muže vracející se z práce. Stvoření zotročená úmornou, nenáviděnou a ponižující činností, ze které nebudou schopna po celý život uniknout. Stvoření nucená neustále předstírat, že jsou někým jiným, než sebou samým, hrbit se a ztrácet svoji osobnost v dalekém nenávratnu. Strach z neschopnosti platit složenky byl všeprostupující a kvůli jeho zmírnění byli pracující ochotni vydat se na úplné dno svých možností a zcela zadupat do země veškeré své představy o zbytcích svojí hrdosti. Tyto fatálně vyčerpané a vystresované lidské trosky zahnané sítí pracovních vztahů do kouta, odkud nevěděly kudy kam, měly v životě jediné světlé chvíle. Těmi bylo snění v dopravní zácpě o tom, že jednoho dne všeho nechají a osvobodí se od neustálého degradujícího kličkování.

Viděl ženy. Všechny ve stavu ukazujícím, že se ve svých domovech pokoušely šminkami marně maskovat sílící známky blížící se smrti ohlašující se prohlubujícími se vráskami, řídnoucími vlasy a přibýváním na váze. Čím strašnější byl jejich děs z biologického rozpadu, tím extrémnější bylo kosmetické a konfekční tažení proti němu. Ženy ovšem věděly, že zemřou a věděl to každý. Vidět někoho nastupovat do předem prohraného boje je neskutečně smutné a tragické. Josefova bolest vznikající při pohledu na ně proto byla nesnesitelná. Mnoho z nich bylo bez ustání mučeno dětmi, egomaniakálními predátorskými nestvůrami ovládající své oběti tyranským křikem i jinými podobami emočního vydírání. Z nevratně deformovaných ženských postav bylo znát, že celoživotnímu mučení předcházela ještě fáze přípravná představovaná biologickou predací plodů na ženském organismu způsobující nevolnosti, pravidelné zvracení, a zhroucení jejich kdysi svěžích těl. Až dítě svoji oběť naprosto psychicky a fyzicky zdevastuje nebo úplně zahubí a vyroste, bude pak moct nastoupit svoji vlastní dráhu oběti, pokud to bude žena, aby mohl koloběh života pokračovat. Josef již před měsícem pochopil, že děti vlastně nakonec nahradí ony umírající ženy i zotročené muže. Když mu to tenkrát došlo, okamžitě skočil z okna, bydlel však pouze v prvním patře, proto pád na zem naneštěstí přežil. Dnes mu sundávali sádru.

Někteří lidé předstírali, že se baví v družném hovoru. Nevěřil však ve skutečný hovor. V životě totiž nikdy na žádný hovor nenarazil, ani jako účastník, ani jako pasivní posluchač. Společenské poměry neumožňovaly žít lidský život bez permanentně nasazené fasády, která byla přirozenému hovoru překážkou. Vyprodukovaná slova nebyla ničím jiným, než pozérským inzerováním úzkostlivě vykonstruované představy vlastní skvělosti doprovázené ignorací druhé strany konverzace, jejímž jediným ceněným úkolem bylo mluvčího v tichosti nebo i hlasitě obdivovat. Následně musejí být dle konvenčních pravidel verbální výměny role obráceny, a strana, která obdiv již vyjádřila, získává nyní nárok na verbální demonstrování svojí vlastní skvělosti. „Hovor fasád“ nazval si pro sebe Josef tento jediný známý typ komunikace pracovně. V hloubi duše bylo však každému takovému diskutérovi většinou jasné, že představu o vlastní skvělosti ve skutečnosti prodat nelze, jelikož beznadějnost jeho ubohé existence byla až příliš zjevná; je hluboce vtisknuta v každé lidské tváři a sálá z každého vyřknutého slova. Kýmkoliv pronesená řeč mohla znít jakkoliv, vždy ovšem nesla jediné poselství: „zachraň mě alespoň na několik momentů tím, že mě budeš obdivovat“. Josef, profesí psycholog zvyklý pomáhat lidem, na poselství vždy reagoval tak, aby člověka hledajícího vědomě či nevědomě své sebepotvrzení ukonejšil. Většinou slovy: „Co já bych za to dal, kdybych mohl žít jako ty. Tvůj život Ti všichni mohou závidět“. Toto konstatování téměř vždy zabralo a zdeptaný diskutér byl alespoň na pár chvil povzbuzený na duchu, na chvíli potěšený tím, že na tom může být někdo ještě hůř, než on sám. Dnes na to však Josef neměl sílu. Celkem se s ním dali během dne do řeči tři lidé, jako vždy, každý úporně hledal své sebepotvrzení, Josef se však místo pronesení osvědčené věty nad zoufalstvím již prvního povídajícího narcisisty ze soucitu rozplakal. Posledním rozhovor vedl se svým bohatým přítelem, který mu popisoval své obchodní úspěchy. Když přišla chvíle, ve které měl Josef vyjádřit svůj obdiv, neudržel svojí lítost nad tímto nešťastným snobem na uzdě a začaly mu z očí téct obrovské slzy, načež svému příteli poněkud zmateně věnoval všechny peníze, které měl zrovna sebe. Snad mu měly v té chvíli pomoct od křečovitých záchvatů sebedůležitosti, to ani sám Josef, vzlykající nad těžce zmrzačenou osobností tohoto člověka, vlastně nevěděl. Peníze ovšem nebyly přijaty.

Josef procházel obchodní čtvrtí města. Lidé zde ve stavu bezuzdného šílenství nakupovali vánoční dárky v podobě zbytečných věcí, které k ničemu nejsou, a nikdo je nikdy nebude potřebovat. Pozérský étos falešného morálního signalizování v předvánočním období jako vždy rozkvétal do stejného množství podob, jako bylo množství možných osobnostních deformací v psychiatrické literatuře. Účelem těchto bezcenných darů byla tragická snaha posílit vztah s obdarovávanou osobou. Opečovávaný vztah byl ovšem vždy vztahem iluzorním, který nikdy autenticky neexistoval, a byl reálně pouhým karnevalem pokrytectví a sérií zištných interakcí vedených s cílem dosáhnout konkrétních užitků a ulevit tak alespoň na chvíli svému vlastnímu utrpení na úkor někoho jiného. Vzájemné obdarovávání bylo právě jednou z takových interakcí.

Lidé se připravovali na vánoční svátky a Silvestr. Ritualizaci vyprázdněných gest už znovu vidět nechtěl. Nemohl již více snášet další neurotické a proklatě průhledné inscenace hry na naplněný život. Tentokrát se již nehodlal stát útrpným svědkem všeobecných oslav bezvýchodnosti vlastní pustoty. Účastnit se těchto událostí znamená zemřít a nevědět o tom. Rozhodl se, že opustí tento svět vědomým způsobem a se ctí. V jednom z obchodů si zakoupil kvalitní provaz a začal se pomalu ubírat k lesu.

Autor: Libor Závodný | čtvrtek 13.12.2018 8:52 | karma článku: 4.34 | přečteno: 149x

Další články blogera

Libor Závodný

Julius Evola: regrese kast

Jak se tisíciletá degenerace úplně všeho odráží v proměnách lidských hierarchií, jež určují charakter doby a veškeré její hodnoty? Odpovídá zakladatel magického idealismu a aristokratického radikalismu, baron Julius Evola.

21.12.2023 v 10:28 | Karma článku: 9.05 | Přečteno: 176 | Diskuse

Libor Závodný

Taktika zásahů proti ideologické platformě moci

Nespokojenost jednotlivých společenských skupin má společného jmenovatele: moc v rukou mediálně akademické oligarchie. Jak se nespokojenost u těchto skupin projevuje? To vše a ještě mnohem více v článku.

24.11.2023 v 9:37 | Karma článku: 12.93 | Přečteno: 274 | Diskuse

Libor Závodný

Život na dně (Theodore Dalrymple)

Následující řádky jsou nesystematickým rozborem knihy jmenované v názvu, jež se zabývá patologiemi nižší třídy v Británii. Jsou však zároveň obžalobou liberalismu, který je těchto patologií primárním zdrojem.

6.10.2023 v 9:42 | Karma článku: 14.66 | Přečteno: 235 | Diskuse

Libor Závodný

Robert Fico – východiska, perspektivy a destrukce režimu jako minimální nutný cíl

Hlubinná sociálně filozofická analýza úspěchu Roberta Fica v parlamentních volbách na Slovensku a evaluace ideologicko-politického stavu Západní civilizace.

1.10.2023 v 20:01 | Karma článku: 29.99 | Přečteno: 718 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

David Snítilý

... a co je vlastně normální aneb nudné vztahy

„A je sexy ten Váš kamarád?“ provokovala Marka Tereza. „Ne tak jako já," kasal se Marek. „Sexy s tímhle pivním mozolem?" poukázala na jeho zvětšujícího se milana. „To není pupek, to je charisma," oponoval nádherné femme fatale.

29.3.2024 v 7:40 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 23 | Diskuse

Alena Bures

Recenze - Martina Boučková: Šílená babička

Rodiče si nevybereš. Ale to koneckonců ani děti. A mít mírně šílenou matku je někdy k vlastnímu zešílení, ale někdy....

28.3.2024 v 17:24 | Karma článku: 8.60 | Přečteno: 126 | Diskuse

Miroslav Pavlíček

O fotbalových legendách, paní Štěpánkové a pomíjivosti

Kdybych se narodil před sto lety... No, abych řekl pravdu, někdy mám pocit, že se tak opravdu stalo.

27.3.2024 v 12:58 | Karma článku: 15.24 | Přečteno: 203 | Diskuse

Iva Marková

Ženy

....................................................................................................

26.3.2024 v 22:53 | Karma článku: 9.53 | Přečteno: 199 | Diskuse

Marek Ryšánek

Způsobem bytí byl roven Bohu - Květná neděle.

Lidské dějiny jsou plné příkladů nejrůznějších vládců a vůdců. Ti ovládáni ctižádostí rozpoutávali války, štvali lidi proti sobě. Mysleli, že jim to přinese štěstí, věčnou slávu. Zůstali po nich statisíce, miliony mrtvých.

26.3.2024 v 20:23 | Karma článku: 4.98 | Přečteno: 132 | Diskuse
Počet článků 53 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 633

ateista, antiteista, nemodlící se neznaboh a rouhající se kacíř 

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...