Je početí dítěte vražda?

Na vytváření nových lidí by teoreticky mělo být nahlíženo stejným způsobem, jako na zabití z nedbalosti, pokus o vraždu či vraždu. U většiny lidí bude zplození dítěte tím nejvíce amorálním aktem, kterého se kdy dopustí.

Tato otázka je nesmyslná jen zdánlivě. Její patřičnost pochopíme již při velmi zběžném ohledání způsobů, kterými by se dala uchopit. Na úvod nabízím jeden, jako odrazový můstek.

Víme, že všichni lidé zemřou a víme zároveň i to, že jsou to rodiče, kdo počíná nového člověka. Z uvedeného následně vyplývá, že rodiče jsou příčinou toho, že jimi počatý člověk zemře. Početí života tedy vede jednoznačně ke smrti. K tomuto tvrzení lze přednést také elegantní důkaz. Kdyby rodiče nového člověka nepočali, tento člověk by nezemřel.

Zdali je ovšem početí opravdu vraždou je otázkou komplexnější. Domnívám se, že není nutné formulovat tuto úvahu v kontextu normativního práva, zdržím se proto referencí ke konkrétním paragrafům, přesto bude nutné alespoň obecně si připomenout, jak je v běžném smyslu chápána vražda. Pro tyto účely bude dostačující využít pracovní definici vraždy z wikipedie, která zní:

"Vraždou rozumí zločin spáchaný člověkem na jiné lidské bytosti, jenž způsobí smrt bez morálního ospravedlnění a je vykonán s úmyslem zabít."

Vraťme se nyní k položené otázce a vyhodnoťme ji vztahu k této definici. Nejprve se pokusme identifikovat základní odrazový scénář, kdy je maximální množství podmínek splňujících definici vraždy vyloučeno a početí tedy s největší pravděpodobností vraždou nebude.

A. Analýza základní

[1] První klíčovou podmínkou vraždy je způsobení smrti. Bezprostředním následkem početí není okamžitá smrt, ale život. Smrt nastává až jako důsledek života. Vylučující faktor: počatí lidé stále ještě žijí.

[2] Druhou klíčovou podmínkou vraždy je, že proběhne bez morálního ospravedlnění. Početí není nijak morálně ospravedlněné. Otázky morálky nelze vztahovat na bytosti, které nikdy neexistovaly. Vylučující faktor: není k dispozici (pozn: sekundárně je početí dítěte chápáno jako akt amorální, to je ale teprve dozvíme z následujícího výkladu)

[3] Třetí klíčovou podmínkou vraždy je úmysl zabít. Všichni rodiče vědí, že smrt každého člověka je nevyhnutelná, a že počatý člověk nakonec zemře. Vylučující faktor: početí nastalo neúmyslně.

Pro stanovení, že k vraždě nedošlo, je v rámci těchto tří podmínek teoreticky dostačující nesplnění pouze jediné z nich. Jak je výše naznačeno, je možné identifikovat početí, které vylučuje hned podmínky dvě ([1] a [3]), což je situace, kterou lze přenést do prohlášení, že početí není vraždou, pakliže počatí lidé stále ještě žijí a k početí došlo nevědomě.  

Pokusme se dále rozebrat, jakým způsobem lze posoudit různé další kombinace splněných/nesplněných podmínek v návaznosti na otázku položenou v názvu článku. Jak jsem ukázal, podmínka [2] se nepojí z žádným faktorem, který by ji mohl z hlediska poukázání na vraždu vyloučit, do našich dalších analýz ji proto nemusíme zahrnovat; početí nikdy nemá morální ospravedlnění, tedy tato podmínka bude vždy splněna.   

B. Analýza předpokládající, že podmínka [1] je splněna a podmínka [3] není splněna

Při tomto scénáři rodiče neúmyslně počali člověka, který ovšem již zemřel. Na úvod této analýzy je nutné předestřít, jakým způsobem mohou vůbec rodiče počít dítě neúmyslně. Typickou situací bude nerozpoznané selhání antikoncepčních prostředků při pohlavním styku, následkem čehož dojde k oplodnění vajíčka. Žena navíc neúmyslně promešká období v rámci něhož lze provést interupci a je proto nucena dítě donosit. Tento scénář bude v obecně známé terminologii kvalifikován nikoliv jako vražda, ale jako zabití z nedbalosti. Nedbalostí zde je tedy myšleno za prve nedostatečně důsledné používání antikoncepce a za druhé neúmyslné promeškání období vhodného k interupci.      

C. Analýza předpokládající, že podmínka [1] není splněna a podmínka [3] je splněna

Při tomto scénáři rodiče úmyslně počali člověka, který stále ještě žije. Ani tento scénář by neměl být kvalifikován jako vražda, ale jako pokus o vraždu. Rodiče záměrně podnikly veškeré kroky k tomu, aby zemřel člověk, ten ovšem zatím stále žije. Jasně zde vidíme, že diskvalifikace vraždy nastává pouze z důvodů formálně technických. Přestože počatý člověk ještě momentálně žije, jeho smrt je neodvratná. Přísnější náhled by proto tento scénář mohl již jako vraždu kvalifikovat.

D. Analýza předpokládající, že podmínky [1] a [3] jsou obě splněny

Při tomto scénáři rodiče úmyslně počali člověka, který již zemřel. Rodiče záměrně podnikly veškeré kroky k tomu, aby zemřel člověk, a tak se také i stalo. Tento scénář je možné bez dalších komplikací kvalifikovat jako vraždu.   

Pomocná analogie

Početí člověka obvykle nebývá posuzováno ve výše naznačených intencích, proto bych chtěl z důvodů lepšího pochopení tohoto problému demonstrovat jistou ilustrační analogii, pro kterou použiji následující představu:

Mějme nakloněnou rovinu na jejíž horní hraně se nachází vozík do kterého lze vložit dítě. Vložení dítěte udělí vozíku hybnost, která jej rozpohybuje po nakloněné rovině směrem ke zdi nacházející se na jejím dolním okraji. Po nárazu do zdi dítě (či už dospělý člověk, pokud pojede vozík dostatečně dlouho) zemře.

Analogie má následující vyjádření. Vložení dítěte do vozíku reprezentuje početí nového člověka. Jízda vozíku po nakloněné rovině je jeho životem a náraz vozíku do zdi jeho neodvratnou smrtí.

Scénář D bude v této analogii reprezentován situací, kdy matka úmyslně vložila své dítě do vozíku, který již absolvoval svoji dráhu a roztříštil se o zeď dole.

Scénář C bude v této analogii reprezentován situací, kdy matka úmyslně vložila své dítě do vozíku, ten ale ještě nedojel až ke zdi a nachází se od ní ještě určitou vzdálenost (v reálném životě nevíme, jestli to bude sekunda, den, rok či několik desetiletí)

Scénář B bude v této analogii reprezentován situací, kdy matka své dítě do vozíku vložila neúmyslně (řekněme z nepozornosti), ten již absolvoval svoji dráhu a roztříštil se o zeď dole.

Scénář A bude v této analogii reprezentován situací, kdy matka své dítě do vozíku vložila neúmyslně (řekněme z nepozornosti), ten ale ještě nedojel až ke zdi a nachází se od ní ještě určitou vzdálenost. Pokud by matka absolvovala krátce po početí interupci, v dané analogii by bylo jejím vyjádřením popoběhnutí matky za rozjetým vozíkem a vyjmutí dítěte z něj. Jestliže k interupci nedojde, vozík bude nerušeně pokračovat až ke zdi dole, o kterou se roztříští (tedy nastane scénář B)

Mimochodem, tato analogie počítá i s tím, že obviněná strana (rodič) bude mít zájem zlehčit svoji vinu tvrzením, že život počatého člověka obsahuje i mnoho štěstí a radosti. V rámci dané analogie není nijak vyloučena představa, že cesta vozíkem ke zdi může být místy i veselá (lze v něm řekněme sledovat filmy, pouštět si hudbu, spát, studovat, cokoliv...). Také roztříštění vozíku o zeď zní velmi dramaticky, i v tomto je však daná analogie přiléhavá. Většina lidí skončí svůj život ve velkých bolestech, defacto biologickým rozpadem probíhajícím již od cca 30 let věku (což je ten nejlepší případ, protože smrt může nastat i dříve, než k biologickému rozpadu vůbec stihne dojít)      

Etické odstupňování

Z uvedeného vyplývá, že chceme-li se vyvarovat obviňování z vraždy, musíme ve svém jednání postupovat naznačeným způsobem, který vraždu neimplikuje. Znamená to, že etický je pouze sex s antikoncepcí, jež je následován kontrolou, zdali nedošlo k početí. Pokud k početí dojde, jediným správným návazným postupem je okamžitá interupce. Všechno další je již eticky velmi problematické, jak vidíme ze scénářů výše. Relativně nejméně eticky závažný je scénář základní A při kterém došlo k početí neúmyslně, byla neúmyslně promeškána doba určená k interupci, a počatý člověk stále ještě žije. V uvedeném popisu není tento scénář kvalifikován dokonce ani jako zabití z nedbalosti, ovšem pouze z formálně technických důvodů. Ke smrti takto počatého člověka zákonitě dříve nebo později dojde, načež dojde přeměně tohoto scénáře ve scénář B, který již obnáší kvalifikaci zabití z nedbalosti. Eticky ještě mnohem problematičtější je potom početí úmyslné, které je ve svojí lehčí variantě (počatý člověk stále žije) kvalifikováno jako pokus o vraždu a ve svojí variantě úplné (počatý člověk již zemřel), pak jde již o vraždu samotnou.  

pozn: Problému interupce se v tomto textu dotýkám pouze okrajově. Můj pohled, jak z textu vyplývá, je takový, že pokud k přerušení těhotenství dojde v rámci doby, v níž je interupce povolena, je tento scénář chápán jako anulovaní početí, díky němuž je zachráněn lidský život. Záměrné přerušení těhotenství provedené po této době je naopak vraždou, stejně jako jí je zavraždění již narozeného člověka.